FED pod útokem. A co Bitcoin

Pokud si lidé nechají zničit dolar, jaké peníze si svět vybere? Bitcoin není nedotknutelný. Stejně jako právo a fiat peníze podléhá moci, konsenzu a tlaku trhu.

V těchto dnech čelí jeden z klíčových představitelů americké centrální banky politickému tlaku, aby jednal v souladu s přáním prezidenta, nikoli v souladu se svým mandátem. Nevíme, zda se ze spodních pater trhu a společnosti vytvoří dostatečná poptávka tento tlak odmítnout. Zda veřejnost jasně řekne, že nahrazování nezávislých guvernérů lidmi loajálními jiné moci je v přímém rozporu s podstatou jejich funkce.

Jedno ale víme jistě. Před tržním právem se neschová nikdo. Ani centrální bankéř, ani těžaři Bitcoinu.

Pokud trh dokáže tolerovat politický nátlak na řízení Fedu, dokáže časem tolerovat i právní nátlak na těžaře Bitcoinu, provozovatele uzlů a další klíčové aktéry, kteří se podílejí na vývoji a správě sítě. Myšlenka, že Bitcoin stojí mimo dosah moci, je iluze. Jen dobře prodávaná iluze.

Základní problém je hlubší. Peníze nejsou neměnné. Stejně jako právo.

A pokud jsou měnitelné peníze i pravidla, pak vždy existuje možnost, že změna bude provedena tak, aby zisk plynul vybraným skupinám na úkor ostatních. Platí to pro fiat měny řízené centrálními bankami. Platí to i pro Bitcoin, navzdory jeho technickým vlastnostem.

Historie ukazuje, že kryptoměny a zejména Bitcoin získaly popularitu právě díky víře, že tomuto zneužití dokážou zabránit. Tato víra byla v posledních letech systematicky vyvrácena. Dnes přetrvává hlavně v méně informovaných skupinách, kde má marketing a ideologie má větší váhu než realita moci a práva.

Stejně jako lze měnit právo tak, aby zvýhodňovalo některé a poškozovalo jiné, lze měnit i peníze. Rozdíl není principiální, pouze technický.

Pokud by došlo k zásadnímu narušení důvěry v americký dolar vlivem politizace Fedu, trh nebude hledat ideální řešení. Trh vždy přechází na druhou nejlepší možnost. A tou by s vysokou pravděpodobností bylo euro. Ne čínský jüan, přestože by mohl být obchodně použitelnější. Čínská vláda si totiž svou měnu záměrně drží pod kontrolou a preferuje její držení na vlastním území z důvodů národní bezpečnosti.

Ekonomicky by bylo pro celý svět výhodné, aby politický tlak na centrální banku zastavili včas. Jenže žádný jednotlivec ani společnost neví vše. Vzdělání a ochota jednat často nejsou dostatečné. Realita obvykle dožene většinu lidí až skrze (dlouhá léta důsledku) dlouhá léta vysoké inflace, a to i navzdory následným vysokým úrokovým sazbám.

V ten moment už ale bývá pozdě. Důvěra je pryč. A její návrat je ekonomicky drahý, pomalý a často neúspěšný.

Dodatek pro ty, kteří vydrželi číst a chtějí vědět proč to tak je.

obrázek vygenerovyný přes chatGDP.

Proč je Bitcoin zranitelnější, než se jeho zastánci přiznávají:
Bitcoin není chráněn před mocí. Je pouze méně přímo řízený. To je zásadní rozdíl, který se záměrně rozmazává.

1. Bitcoin není mimo právo, jen předstítá apolitičnost.
Bitcoin existuje ve fyzickém světě. Těžaři mají adresy, servery, smlouvy, elektřinu, zaměstnance. Provozovatelé uzlů mají hardware, internet, jurisdikci. Burzy mají licence, bankovní účty a regulátory.
Právo nemusí změnit protokol. Stačí změnit náklady na jeho používání. To historicky vždy fungovalo.

Hayek i North se shodují, že instituce se nelámou silou, ale změnou incentivy. Bitcoin není výjimka.

2. Decentralizace je technická, ne mocenská.
Technicky je síť decentralizovaná. Mocensky nikoli.
Těžba se koncentruje tam, kde je levná energie a právní tolerance. Vývoj protokolu se koncentruje kolem malé skupiny vývojářů a klientů. Likvidita se koncentruje na regulovaných burzách.

To není selhání. To je ekonomická nutnost. Trh vždy centralizuje efektivitu.

Bitcoin není decentralizovaný systém moci, ale centralizovaný systém závislostí.

3. Pravidla Bitcoinu se němění snadno, ale měníli se a mění se.
Častý argument zní: „Bitcoin nelze změnit bez konsenzu.“
Konsenzus nevzniká ve vakuu. Vzniká pod tlakem nákladů, regulace, sankcí a hrozeb. Pokud většina ekonomicky významných hráčů čelí stejnému tlaku, „dobrovolný konsenzus“ je jen slušnější název pro donucení.

Historie forků, změn pravidel a vývoje klientů ukazuje, že realita vždy vítězí nad ideologií.

4. Fixní nabídka je ve skutečnosti politické rozhodnutí.
Bitcoin není chráněn před inflací technologií, ale pouze aktuálním konsenzem účastníků. Jakmile se změní ekonomické incentivy většiny, lze změnit i emisní pravidla a „netisknutelnost“ se ukáže jako politické, nikoli matematické tvrzení.

Na menšinu, která by i nadále udržovala neinflační verzi Bitcoinu, by bylo možné účinně útočit ekonomicky i právně, a to včetně samotné těžby. Blockchainový systém zde dává většině strukturální výhodu: je navržen tak, aby ekonomicky potlačoval účastníky, kteří nedodržují pravidla uznaná většinou.

Cantillonův efekt nezmizel. Pouze změnil podobu. Ti, kdo jsou blízko infrastruktury, regulátorům a likviditě, mají výhodu. Vždy.

5. Bitcoin není konečné řešení. Je dočasná rovnováha.
Bitcoin funguje, dokud:
A) náklady na jeho potlačení převyšují přínos
B) jeho existence slouží jako ventil frustrace
C) není systémově nebezpečný pro stát

Jakmile se tato rovnováha změní, změní se i přístup moci. Historie peněz je v tomto bodě brutálně konzistentní.

Schumpeter by řekl: kreativní destrukce nešetří ani své vlastní nástroje.

6. Největší slabina Bitcoinu není technická, ale lidká.
Bitcoin stojí na víře, že lidé budou:
A) dlouhodobě racionální
B) odolní vůči tlaku
C) ochotni nést náklady svobody

To je empiricky slabý předpoklad.
Většina lidí volí pohodlí, právní jistotu a stabilitu. Ne abstraktní svobodu. Dokazuje to poptávka po zákonech od voliců.

A trh se chová přesně podle toho.

Konkrétní příklady, proč „dobrovolný konsenzus“ není ochrana

1. Zákaz látek ničících ozonovou vrstvu.
Montrealský protokol je často dáván jako příklad racionální globální spolupráce.
Formálně šlo o dobrovolnou dohodu států. Reálně šlo o kombinaci:
A) hrozby obchodních sankcí
B) regulatorních bariér
C) technologického tlaku na výrobce
D) politické reputační ceny

Firmy a státy „souhlasily“, protože náklady nesouhlasu byly vyšší než náklady přizpůsobení.

Přesně takto vzniká konsenzus.
Ne z přesvědčení. Z kalkulu.

2. Bankovní tajemství a konec anonymních účtů.
Ještě v 90. letech bylo bankovní tajemství považováno za základ finanční svobody. Švýcarsko, Rakousko, Lucembursko.
Dnes je pryč. Protože je ekonomicky výhodné, aby na trhu nebylo.

Ne proto, že by banky změnily morální názor.
Ale proto, že:
A) přístup k dolarovému systému byl podmíněn spoluprací
B) FATCA a OECD vytvořily jednotný tlak
C) jednotlivé jurisdikce neměly motivaci vzdorovat samy

Výsledek: globální konsenzus bez globální vlády.
Bitcoin na tom není principiálně jinak.

3. Regulace kapitálových toků.
Volný pohyb kapitálu je základní teze ekonomické teorie.
V praxi je pozastavován pokaždé, když ohrožuje stabilitu systému. Protože převišuje ekonomický užitek nad svobodou.

Příklady:
- Island po roce 2008
- Řecko během dluhové krize
- Opakované kontroly v rozvíjejících se ekonomikách

Pravidla platí, dokud jsou výhodná. Pak se změní.
Stejně tak „neměnná pravidla Bitcoinu“.

4. Standardy internetu a kryptografie.
Internet vznikl jako decentralizovaný projekt.
Kryptografie měla být nástrojem soukromí.

Dnes:
- TLS certifikáty jsou centralizované
- silná kryptografie je regulovaná
- exportní omezení existují dodnes

Technologie zůstala.
Moc se přesunula.

To je realistický scénář i pro Bitcoin.

Děkuji že jsi to dočetl a děkuji za podroru.