Zničující závislost na seriálech

Zjistil jsem, jak nebezpečné jsou seriály. Zejména ty zahraniční, se skvělým českým dabingem. Ale i některé české seriály, zejména obsazené kvalitními herci. Jak se na seriály díváte vy?

Seriály jsou jako droga. Buď jim propadnete nebo ne. Seriál vás nutí k další konzumaci, a nejnebezpečnější jsou ty, které na sebe přímo navazují. Musíte se dívat, aby vám neutekly důležité momenty příběhu. První seriál, kterému jsem podlehl je americký M*A*S*H. Dávají ho nepřetržitě v ranních a dopoledního hodinách. Od roku 1995 jsem ho viděl několikrát, a občas si ho dám i dnes.

Vlastně mi stačí první scény, a vím, o který díl se zrovinka jedná. Pak se mohu rozhodnout, zda přepnu nebo ne. Většinou mám seriály jako kulisu k práci, kterou zrovna vykonávám. Pokud to jde. Někdy samozřejmě vykonávám tak odpovědnou práci, kdy nemohu být ničím rušen, natož nějakým seriálem.

Baví mne Můj přítel Monk. Ten člověk je neuvěřitelný, a jeho fóbie dokonalé. I ty detektivní příběhy se celkem dají. Pěkné je, že televize díly točí v různých kanálech a časech. Tedy během jednoho dne si mohu dát několik dílů, v různých řadách. Některé se mile opakují. Jiné jsou úplně neznámé a nové. Nebo jen mám větší a větší sklerózu. I to je možné.

Skvělý je Mentalista, ale toho nyní myslím nikde nedávají. Navíc tam poněkud zmizelo překvapení z Rudého Johna, když víte, kdo to je, už od počátku. Dokonce jsem jeho smajlíka (asi ne krví oběti namalovaného) objevil v Kobylisích na stěně policejní stanice. Jak symbolické.

Ovšem nejraději mám Rozpaky kuchaře Svatopluka. Ten Josef Dvořák je nepřekonatelný. Už sice neběhám k vypínači, abych hlasoval pro jednu nebo druhou variantu příběhu, ale užívám si reálie osmdesátkových kuchyní, hotelů a vztahů. Ty vztahy jsou mnohdy velmi moderní, na rozdíl od kuchyní a názvů hotelů. I dnes potkáváme hajzly, kteří se nám za zády vysmívají, a přitom kují pikle, kradou, lžou pomlouvají a podvádějí.

Prostě emoce. Seriály jsou o emocích, které chceme konzumovat kontinuálně. Posledním seriálem, ke kterému jsem si (díky své skvělé ženě) našel cestu je Doktor z hor: Nové příběhy. Toho také dávají prakticky celý den, opakují díly i celé řady, a o napětí tam není nouze. Navíc mají krásnou přírodu, alpské vrcholky a doktora, který dokáže odhalit jakoukoliv zákeřnou chorobu.

Nesmím zapomenout na Poldu. Tam září všichni herci, i epizodní. David Matásek krásně od básníků dospěl, má své móresy, zvyky a zlozvyky. Krásné auto a bezvadného parťáka. Dá se na to prostě koukat, a člověk nemá pocit promarněného času. (Teď mi to tu běží.) I když, vždycky se dá dělat něco pořádnějšího a prospěšnějšího, než jen koukat na obrazovku, že?

Přeji pěkný den všem čtenářům, a jaký seriál je vaše srdcovka?

Petr

OMNIA VINCIT AMOR