Zlomyslný stromek

Blíží se Vánoce, a tak musím všechny varovat, aby byli obezřetní při výběru stromečku, ze kterého posléze udělají vánoční.

Vánoční stromek, nezbytná rekvizita úžasných svátků. Všichni si ho pamatujeme z dětství, na zažloutlých fotografiích (někteří už jen z digitálu). Vždy se zdobil na poslední chvíli, alespoň u nás. Historické ozdoby stále máme a opatrujeme je. Stejně jako žárovičky, které se opět dají v reedici pořídit v domácích potřebách.

My si pořídili stromek nedaleko nákupního centra, kam jezdíme každý rok. Kluci pečlivě vybírají ten nejkrásnější, a jediný, kdo úpí, je tatínek, a to při placení. Stromek musí být rovný, rovnoměrně ovětvený, přiměřeně hustý, tak akorát vysoký, prostě nejkrásnější. Chlapík se nás zeptal, zda ho chceme dole přiříznout. A my kývli. Stromek se zachvěl, a během hoblování té velké tužky bez tuhy, jsem zaslechl táhlé vytí. Netušil jsem, že to byl hlas našeho zaplaceného stromku.

Pak šel do sítě, a šup do auta. Krátký převoz domů, a pak funivý přesun po schodech až do podkroví. Nejprve na dva týdny samotka na balkóně, a pak třiadvacátého do stojánku. Jednoduché. Pokaždé, když jsem otevřel dveře na balkon, něco zavrčelo. Myslel jsem, že je to manželka, které se nelíbí mé loupení lineckého, které ještě není vláčné. Že to vrčí stromek, mne nenapadlo.

Třiadvacátého večer nastává čas proměny zmrzlého stromku ve vánoční načančaný. Na speciálním taburetu je umístěn těžký litinový stojan, do kterého se tatínek pokouší vetknout ohoblovanou kládu, a vypadá to, že mu neustále uhýbá. Nakonec se to podaří, a pomocí tří šroubů je stromek zafixován. Lehké zaúpění. Přichází čas na vysvobození stromku ze sítě. Pomocí nůžek. To byla prda. Všechny větve vylétly, a smetly cokoliv, na co dosáhly. Hrnečky, talíře, knížky, spící kočka i babička v křesle to odnesly. Jen stromek se potutelně zachechtal.

To, že nám shodil dvě ozdoby, které jsme opatrovali jako oko v hlavě, protože se už třicet let nevyrábějí, přičítám náhodě. Visící obaly od snědené čokolády zase dětem, přece nebude stromek pojídat něco takového. Ovšem, když jsme si šli lehnout, zaslechl jsem z obývacího pokoje divné zvuky. Bál jsem se tam jít podívat, abych nevyrušil Ježíška při práci, přestože chodí až druhý den, a tak jsem to raději zaspal. Ráno jsme se nestačili divit.

Stromek se během noci zcela odstrojil, asi se mu naše výzdoba nelíbila. Nějakým způsobem se dostal ze stojanu, poschovával všechny dárky, vypustil kapra do nedaleké řeky, nasypal do postelí každému hrst jehličí, aby se nám dobře spalo. Dětem přidal i šišky a smůlu, takže se ráno probudily zalepené v prostěradle jako sushi. A to nejhorší, celý se zkroutil, a vypadal jako kosodřevina.

Když se celá rodina uklidnila, a děti jsme vyprostili pomocí ředidla z prostřeradel, nasnídali jsme se, a jeli shánět jiný stromek. Budeme ovšem bedlivě poslouchat, zda při hoblování neúpí.