(Zlo)zvyk je železná košile

Máte nějaké zvyky, které neustále opakujete, a jste smutní, pokud to náhodou nelze provést? Mám jich hodně. Úplně normálních, jednoduchých a neškodných stereotypů v mém tak přepestrém životě.

Vlastně jsem je měl vždycky, když se tak rozvzpomenu. Již v dětství, vstávání přesně na minutu, abych stihl snídani, hygienu, oblékání a úprk na ranní autobus do školy. Od třetí třídy jsem vždy dojížděl. Nejprve ze Žižkova, a pak ze Zbraslavi. Do jazykovky v Belojannisově ulici (dnes Drtinova). Ke snídani býval vždy čaj a chléb namazaný máslem.

Vždy jsem pozoroval mastná máselná oka na hladině chladnoucího černého čaje. Dodnes si pamatuji, jak ta kombinace chutnala. Dnes ovšem snídám jinak. Jindy ve všední den, to se obvykle stavím ve svém oblíbeném bistru v Holešovicích, a tam si dám gulášovou polévku, a případně i míchaná vajíčka. O víkendu snídáme doma, s rodinou. To jsou naše oblíbená vajíčka, na nejrůznější způsoby.

Ostatně rád dodržuji ranní rituály. Tahání dětí z postelí, obsazování toalety a koupelny, snídání, oblékání, odchod do práce a školy, cestování tramvají a metrem. V hromadných dopravních prostředcích jsem vždy obsazoval pouze červené sedačky. Nyní jsem však rád, pokud si vůbec sednu. Barvu sedačky již neřeším. Jen jejich čistotu. Ani francouzská berla se sedícími cestujícími hltajícími mobily mnohdy nehne. Existují však čestné výjimky.

Rád chodím pěšky. Lépe se mi pozoruje okolí. V Praze se však musím častěji dívat pod nohy, neboť potkávám spoustu šrapnelů (pozdravy od psů, jejichž páníčci exkrementy neuklízí). Dříve jsem to také dělal, ale jen proto, abych šlapal pouze na černé kostky. Stejně tak jsem to dělával na přechodech. Jen na bílé pruhy (jinak se utopím). Podobně jsem si užíval i žluté retardéry, kdy ty okrouhlé představovaly vyčnívající kameny, po kterých jedině se může přejít na druhý břeh.

Dříve jsem počítával určité druhy aut, co projíždějí po Strakonické, abych si ukrátil cestu domů. Třeba jsem počítal jen zelené škodovky sto dvacítky. Z každé jsem měl vždy velkou radost. Počítání mne baví i v jiných případech, a to matematiku moc nemusím. Mám spoustu přesně daných rituálů. Zvyků. Naštěstí to nejsou zlozvyky, jako třeba kouření nebo drogy.

Máte také nějaké zvyky, které pravidelně opakujete? Co vám působí během dne radost? Jste pověrčiví? Když máme dnes ten pátek třináctého. Vsadíte si? Potkali jste černou kočku nebo pohřební vůz?

Přeji všem hodně štěstí, splněné sny a radost z dobré práce, a hezký den přirozeně

Petr

OMNIA VINCIT AMOR