Zestárl jsem během okamžiku

Život je zařízen zajímavě. Stárneme, aniž bychom si toho všimli a když se čas od času ohlédneme, zjistíme, že jsme toho už docela hodně zažili. Já téměř nestárnu. Ovšem přišel čas, kdy jsem zestárl během jediného okamžiku.

Snažím se nepospíchat, což je v dnešní zrychlené době poměrně oříšek. Vím, že pospícháním vzniká stres a ten zbytečně opotřebovává náš organismus. Ten pak stárne rychleji a může se klidně stát, že ta která součástka nám pak vypoví službu. Nejprve se rozsvítí oranžová kontrolka, jako varování. Obvykle tomu nepřikládáme vážnost, dokud se nerozbliká ta červená. Pak začneme panikařit a hledat pomoc. U léčitelů, lékařů, na internetu, u známých.

Snažím se nepospíchat, aby čas plynul pomaleji a já si lépe užíval každý jedinečný okamžik současného života. Někdy to nejde a pospíchat prostě musím. Pak zjišťuji, že se mi zúží vidění a začínám dělat i chyby. Čas počne uhánět a já se přistihnu, že nestíhám.

Někdy mi přijde čekání nekonečné a já lituji, že jsem ten pročekaný čas neužil lépe. Jindy se střídají překrásné okamžiky s nádhernými, že nestačím čas vnímat. Většinou nestárnu, protože nezatěžuji svůj organismus stresem. Ale nastaly i okamžiky, kdy jsem zestárnul o mnoho let. Třeba, když mi maminka řekla, že táta umřel. Byl jsem ještě mladý, příliš mladý, než abychom spolu prožili tu dospěláckou část života. Abychom si společně užili nevychovávání, ale rovnocenný vztah táty a táty, protože v té době jsem už byl tátou a můj táta dědečkem. V tu chvíli, kdy mi to máma řekla, jsem zestárl o mnoho let a ona ještě o víc. Viděl jsem to na té ženě, která v tu chvíli přišla o polovinu světa.

Po mnoha letech, kdy se toho stalo opravdu hodně a já opět přestal stárnout, kdy se zdálo, že je vše dané a v pohodě, odešla i moje maminka. Tak nějak překotně, abych se na to nemohl připravit. Dokonce to bylo tak rychlé, že jsme se nestihli ani rozloučit. Ani políbení jsem nedostal. Jak se stydím za každé zapýření, kdy mi před kamarády u školy chtěla dát pusu. Prostě mi odešla, za svým manželem, do klidu a radosti. A já zestárl naposledy. Nyní, jak doufám, už stárnout nebudu. Jen prožiji radostný a plný život se svojí rodinou, dětmi a vnoučaty. A jednou, až přijde čas, zestárnou zase oni. Ale to je přece život.