Už to s tou soutěživostí přeháníte, ne?

Kam se dnes podívám, tam se o něco soutěží. Někde je to v pořádku a zábavné, jinde mne to irituje, obtěžuje a ohrožuje. Které soutěžení mám na mysli?

Vždy jsem byl velmi soutěživý, a dodnes rád vyhrávám. Ovšem snažil jsem se, aby mé soutěžení a případné výhry nebyly pro nikoho ohrožením, či omezením. Soutěžil jsem v práci o nejlepšího obchodníka. Soutěžil jsem v nejrůznějších disciplínách sportovních, ale i společenských. Jednou jsme dokonce získali i Zlatou pecku za nejlepší rozhlasový spot.

Pokud se ohlédnu, v mladším věku jsem obecně hodně soutěžil. I v rámci manželství. Asi i proto ani jedno nevydrželo. Došel jsem k závěru, že s partnerkou (manželkou) se nesoutěží, ale spolupracuje. Jedině pokud táhneme za ten provaz jedním směrem, mohou se naše energie sčítat, a výsledek může být obecně prospěšný. Naštěstí mám nyní ženu, která to chápe stejně.

Soutěživý jsem byl až do oné tragické autonehody, kdy viník na místě zemřel, zanechal tam tři těžce zraněné, a šest totálně rozbitých automobilů. Mne odsoudil k mnoha letům neutuchajících bolestí, miliardě nejrůznějších tabletek, a omezené hybnosti. Nestěžuji si, jen popisuji okolnosti, proč jsem přestal soutěžit. Už ani nepospíchám. Ani na tramvaj, ani k volné pokladně v obchodě.

Naopak sleduji ten cvrkot kolem mne. Pravda, občas do mne někdo neuctivě vrazí, když má pocit, že nade mnou musí zvítězit, a obsadit vyhrazené místo pro invalidní osoby. Případně začne zuřivě dobíhat zavíracící se vagón metra, přestože za necelou minutu pojede další. Nepochybně. Nedoběhne ho, a pak na sebe hledíme na nástupišti. On udýchaný, vystresovaný a poražený.

Abych nekončil tak smutně. Miluji soutěže. Třeba ty televizní. V některých jsem také účinkoval. Třeba v Prostřenu. Tam dokonce dvakrát a pokaždé to byla velká psina, korunovaná úspěchem. Mám rád i Na lovu. Pan moderátor Ondřej je neskutečně pohotový a vtipný. Obě soutěže jsem se zájmem sledoval i na dovolené v Řecku. Moc jsem tomu nerozuměl, ale bavil jsem se královsky. Soutěží je v televizi každý den hromada. Poslední dobou jsem přišel na chuť i Kurňa, co to je? s Pavlem Zedníčkem. Jistě, je to všechno opakování, ale přesto soutěžícím držím palce.

Přeji všem hodně pohody a málo soutěžení. A těm, co jsou nepoučitelní, a neustále musí soutěžit přeji, aby k poznání, ke kterému jsem došel já, nemuseli projít přes operační sály, stovky rehabilitací, a miliony různobarevných tabletek.

Děkuji všem, kteří ještě používají zdravý rozum (i v těchto vedrech), a přeji vám krásné léto

Petr

OMNIA VINCIT AMOR