Studium jako droga?

Včera jsem absolvoval svoji třetí promoci. Na stará kolena. Někteří profesoři jsou mladší než já, a to i výrazně. A dál? Bude to má poslední promoce?

Jako mladík jsem neměl příliš trpělivosti, a tak žádná z vysokých škol, které jsem tehdy navštívil, nebyla řádně ukončena. Maminka s tatínkem z toho byli smutní, protože se těšili, jak budou mít doma inženýra. Nevyšlo to, a já si s tím moc hlavu nelámal, přišly dramatické situace, a na školu nebylo ani pomyšlení.

Teprve po mnoha letech, konkrétně v roce 2007, tedy ve stejném roce, ve kterém jsem pěšky došel do Vatikánu za Svatým otcem se sochou svatého Václava (viz. třetí knížka Putování Hrocha), jsem opět usedl do školních lavic. Vybral jsem si Sociální a masovou komunikaci. Mělo to logickou návaznost na mé působení v pražských rádiích.

Z legrace jsem říkal, že masová ta komunikace je proto, že mám za sebou SPŠ technologie masa. Toto studium jsem prapůvodně zamýšlel jako vhodný dárek pro moji maminku. Prostě jsem jí ukázal index, a myslel si, že bude mít radost. Měla. Ale zároveň se mě každý týden ptala, co je nového ve škole. Naštěstí mi nechtěla podepisovat domácí úkoly.

V roce 2010 se konala má první promoce, a já byl šťastný, že je máma ráda. Dokončil jsem bakalářská studia. A hotovo. Myslel jsem si, že mám odstudováno, a na další pokračování nemyslel. Vlastně se nic nezměnilo, pouze mé pracovní vizitky.

Až v roce 2023, kdy jsem viděl, kdo všechno kandiduje na post prezidenta republiky, jsem se rozhodl, že chci vědět více o fungování veřejné správy. Vím, že je komplikovaná, a každá změna v ní vyžaduje obrovské úsilí a dlouhý čas. Zejména, pokud by ta změna měla být k lepšímu, transparentnějšímu a efektivnějšímu fungování veřejné správy.

Našel jsem si příslušný obor, přihlásil se, a začal opět studovat. Tentokrát to nebylo kvůli mamince (ta již odpočívá s tátou). Důvodem mého studia bylo cosi jiného. Chtěl jsem se dovzdělat v oboru, který hodlám v následujících letech ovlivňovat. A to pozitivním směrem. Naše země je krásná a nezaslouží si plýtvání veřejnými prostředky, ani úředníky, kteří se domnívají, že stále žijí v c. a k. mocnářství, a mají neomezenou moc, danou jim kulatým razítkem (či spíše digitálním podpisem).

Existují jasně dané postupy, celá architektura eGovernmentu, je možné vše propojit do fungujícího celku, který bude možné řídit, kontrolovat a neustále zdokonalovat. Máme prostředky i nástroje. Umíme se domluvit na konkrétních krocích, které jsou pro tuto změnu nezbytné. Jen nám chybí ten pověstný (či pomyslný) krůček k naplnění.

V září (ano, měl jsem poněkud hektické období při skládání poslední zkoušky, a také během obhajoby mé diplomové práce) se konala druhá promoce. Převzal jsem magisterský diplom, vyslechl si povzbuzující proslovy, a souběžně ještě studoval postgraduální program MPA – Master of public administration – Moderní veřejná služba. Ne správa, ale služba.

Včera se konala poslední z mých promocí. Dokončil jsem i tento program, obhájil závěrečnou práci i obě semestrální, a stal jsem se osobou poučenou. Cítím, že musím pokračovat ve studiu. Hlava na to má, rodina mi fandí a pomáhá (moc děkuji). Existuje snad lepší konstalace? Ovšem důležitější, než další studium, je přetavení již získaných vědomostí do praktického života. Je na to veřejná správa připravena? A bude někdy?

A jak jste na tom se studiem vy? Rozvíjíte se nebo už jen odpočíváte?

V každém případě vám přeji pěkný den, a používejme zdravý rozum při každé činnosti, a také lehkou dávku kritického myšlení, pak třeba tak snadno nepodlehneme lákavým nabídkám nejrůznějších podvodníků.

Petr

OMNIA VINCIT AMOR