Staromilci jsou zase o krok napřed, snad to bude stačit

Zdražují máslo, vlastně všechno. Navíc jsou potraviny mnohdy nekvalitní a trička z dovozu toho moc nevydrží. Jsme staromilci a tak máme možnosti, jak se vymanit. Ale je to pracné.

Dnešní reportáž o zdražování másla mne nechala v klidu. Už nějakou dobu si stloukáme máslo sami, ručně, v dřevěné máselnici. První krůčky byly náročné. Všechno bylo umazané od šlehačky a kousků másla, ale postupně jsme to vychytali. Dnes už víme, kolik smetany je třeba použít, aby toho bylo dost, jak dlouho se musí tlouci a co s hrudkami másla musíme udělat, aby chvíli vydrželo. Domácí máslo je báječné.

Mouku na pečivo si meleme na velkém kamenném mlýnku. Produktivita je zhruba kilo mouky za hodinu. Vím, že se v obchodě dá toto množství koupit kolem deseti korun, ale rozdíl je propastný. Ta naše čerstvá mouka krásně voní, je plná živin a stopových prvků. Navíc pečivo z ní, nás krásně nasytí a potěší.

Šijeme si i vlastní oblečení. Z látky, kterou vyrobíme na ručním stavu. A nitě, ty spřádáme na dřevěném kolovrátku. A svíčky si vyrábíme ze včelího vosku. A pro vodu jezdíme ke studánce s dřevěným vozíkem, který tak krásně drkotá po kamenité cestě.

Výsledkem toho všeho lopocení je, že si vážíme jídla i vody a všech výrobků, které používáme. Víme, co přijímáme a v jaké kvalitě. Nešeredíme. A jednou, až se ten okolní hliněný systém, postavený na lžích, dezinformacích a dotacích zhroutí, budeme připraveni. Alespoň trochu.