Řízek a guláš, bez šesti!

Dvě jídla, která mohu prakticky denně. Ovšem jen některé řízky a některé guláše. Jsem vybíravý? Jistě. A co vy? Vaříte a smažíte je sami doma? Nebo důvěřujete restauracím?

Už si ani nepamatuji, kdy jsem jedl svůj první řízek. Ani na guláš si nepamatuji, ale muselo to být děsně dávno. Ještě v dobách, kdy maso vonělo, a maminky vařily doma. Pamatuji si, že v neděli ráno, kdy ještě rodina odpočívala, máma už řádila v kuchyni. Vím to proto, že můj dětský pokoj sousedil s kuchyní.

Nejprve bylo slyšet rachocení s nádobím, a za nějakou chvilku už zavoněla cibulka. Maminka strávila v kuchyni celé dopoledne, a pak jsme to všechno snědli. Za půl hodiny třeba. Dnes je to jinačí. Hospodyňky už netráví celá dopoledne a večery v kuchyni. Nakupují se polotovary, konzervy a sklenice. Konzumujeme jídla, která někdo připravil už dříve, a někde úplně jinde.

Miluji řízky. Normálně uříznutý kus masa (prosím pěkně přes vlákna), osolený, opepřený, obalený v hladké mouce, pak ve vajíčku (do něho dávám mléko nebo smetanu a také koření a sůl), nakonec ve strouhance. Takový řízek se těší na smažení. A je úplně jedno, zda se jedná o kuřecí (stehenní mám raději, než prsní), vepřové (kýtu mám raději, než krkovici či pečeni), hovězí (s česnekem), telecí (Vídeňský na přepuštěném másle). Už jsem jedl i řízečky z panenky, divočiny a dalších mas, ale klasika je klasika.

K řízku si s chutí dám vařené brambory maštěné máslem (ne margarínem), případně bramborovou kaši, a nejraději bramborový salát domácí výroby. Ovšem, mohu takový řízek konzumovat i samostatně. Chleba netřeba, již je obalen ve strouhance z pečiva. Ani citron nemusím. Někdy si zajdu na řízek do restaurace. Pomiňme cenu, ale když vám přinesou řízek, na který se už půl hodiny těšíte, a on je brutálně přesolený, zůstanou vám pouze oči pro pláč.

A guláš? Moje srdcovka, ale už si ho dopřávám méně, než v letech minulých. Klasický maďarský guláš s temnou paprikou, a hlavně báječně udušenou hovězí kližkou, která je měkká jako dort. Občas ho vařím i na otevřeném ohni, ve velkém kotli. To je náramná dobrota. Jen s chlebem. A pivem. Také mám rád Segedínský guláš z vepřového plecka, se zelím a zakysanou smetanou. Úplně ho cítím. Jen ty knedlíky mi nedělají dobře.

Už jsem vařil i perkelt, a nepohrdnu ani buřtgulášem, který, pokud se udělá poctivě, musí chutnat téměř každému. Vegetariáni si připravují guláše se sójovým masem, či houbami. Je to jejich volba, do toho se nemontuji. Když mohou mít vegetariánské párky, tlačenku, paštiku, ať si mají i guláše a řízky (třeba cuketové). Já si dám masitou dobrotu. Doma děláme i malé řízečky, je to sice větší patlačka, ale výsledek za to stojí.

A jaké řízky či guláše máte rádi vy? Nějaký speciální a osvědčený recept? Přeji všem dobrý den, a dobrou chuť, pokud právě konzumujete nějakou dobrotu.

Petr

OMNIA VINCIT AMOR