Protestní hladovka

Vím, je to jeden z nejradikálnějších nátlaků, ale už je toho dost. Všechny ty ceny, hodnoty, kila a já nevím co ještě. Zahájil jsem hladovku, která je protestní. Jak dlouho bude trvat?

Včera byl krásný den, volný, a plný pohody a dobrot. Navštívili jsme postupně Foodtruckovou (jídelny na kolech) akci na Karlínském náměstí. Nakonec jsme si tam nedali ani voňavé burgery, langoše a různé kuličky, ale popili jsme několik vzorků silných piv. A takto posíleni jsme vyrazili na Letnou, kde se v občerstvení Na baště konal festival Seafood&Prosecco.

Tam grilovali kalamáry, obrovské krevety a rozsekané chobotnice. Od tramvaje jsme tam šli prakticky po čuchu. Nádherně to vonělo. Nabízeli buď samostatné porce a nebo MIXY, kde bylo ode všeho něco. To je naše nejoblíbenější varianta. Nemusí toho být hodně, ale důležitá je pestrost. Také tam měli ústřice, a podávali i tataráky z tuňáka a lososa. Ve druhém mixu byla kromě zmiňovaných tataráků také pěkná dávka pomazánky z rybek.

K tomu čerstvá bagetka, a hlt prosecca. Bylo to úžasné, a dokonce za rozumné ceny. Ovšem, kde je ta hladovka, ptáte se jistě. Už se k ní blížím. Včera jsem si také vyzvedl novou váhu, neboť ta stará váží, jak se jí chce. A většinou se jí už ani nechce. Doma jsem vybalil krásnou novou váhu, vložil baterie, a hodlal se zvážit. Nestalo se nic. Po chvilce domlouvání jsem zjistil, že jedna baterie je vložena opačně, a proto přístroj neváží.

Pak se to stalo. Zvážil jsem se na nové váze a nestačil se divit. Měl jsem na ní o 3 kilogramy více, než na té staré, kdy jsem se vážil ráno. Mžitky před očima, sucho v ústech a hrozný pocit provinění, že mi váha lhala. Ta nová přece musí vážit správně. Uskutečnil jsem kontrolní vážení na nové váze a posléze i na té staré, která mi ukázala ranní hmostnost, a jistě se u toho spiklenecky usmívala. Ony se ty váhy snad na mne domluvily.

Nic. Končím s jídlem. Nebudu dva týdny nic jíst, a uvidíme, kolik se objeví na dipleji jedné i druhé váhy. To by bylo, abych se nedostal na rozumné BMI. O cukrovce ani nemluvím. Zlepší se mi pleť, přestanu fyzicky stárnout, a budu mít i více času. To proto, že nebudu shánět suroviny, vařit z nich a následně je i konzumovat. Týdně to může hodit i deset hodin volného času, který mohu věnovat vědeckým účelům.

Jsem zvědavý, co mi řekne pan doktor diabetolog, až k němu na konci dubna přijdu na kontrolu. Ten se bude divit. Vyhnu se zdražování potravin, už mne přece nezajímají. O pohonných hmotách nemluvě, budu chodit zejména pěšky. Energie už nikdo raději moc neřeší, protože ty se prostě vymkly kontrole. Jsme rukojmími v rukou mocných, kterým jde pramálo o společenské blaho. Rukojmími bez reálné hodnoty. Žijeme své životy, jak nejlépe umíme, a pak přijde kdosi, vyhraje některé volby, a pak se začne chovat jako nezbedné dítě.

Jistě, je to určitá zkratka. A vlastně ani nechci končit takto zachmuřeně. Dnes celý den myslím na jídlo, a pokouším se tyto myšlenky zahnat. Moc mi to nejde. Uvidíme, jaké to bude, až se rodina vrátí domů, a zavoní všechny ty dobroty, co si budou dávat. To bude masakr. Ale já jistě vydržím. Hlavně si nevzít jedno sousto do úst. Pak už se vezu. Jako alkoholik. Jako závislý na jídle. To vydržím. Držte mi palce. Děkuji.

Přeji všem pěkný den, dobrou chuť, pokud právě nedržíte protestní hladovku. Po čtrnácti dnech napíšu, jak dopadla ta moje.

Petr

OMNIA VINCIT AMOR