Příběh jedné polívky

Když dva dělají totéž, rozhodně to nebude stejné. Našel jsem oázu zdravého rozumu, který se potkal s geniálním nápadem a výsledkem je poctivá polívka.

Chodíme se kochat do jednoho Dvora, je to místo plné zajímavých lidí, kteří prodávají zajímavé zboží. A hlavně, je to kousek od metra Kobylisy. Zajít sem, je otázkou několika vteřin. Před několika měsíci se zde usadil pan Martin, který mi představil docela jednouchý koncept vaření. Vlastně potřebuji jen mrazák a do něho mi Martin připraví různé potraviny, které jen v úhledných porcích namixuji a během několika minut mám hotové jídlo.

A to jídlo je nejen výborné, ale také zdravé a z domácích surovin. Mohu prakticky libovolně kombinovat jednotlivé ingredience a tak to jídlo může být každý den jiné a nepřejí se. Do tohoto konceptu jsem se zamiloval.

Nyní (konečně) začali připravovat jídla přímo ve Dvoře, ve svém útulném dřevěném domečku. Od objednání pokrmu mám přesně čas na získání nějakého nápoje a pak už se jen nechám okouzlovat chuťovými vjemy. Už jsme měli dýňovou polívku z dýní, které prodává zemědělec naproti, česnečku z konfinovaného českého česneku, bramboračku s kořenovou zeleninou na přepuštěném másle, skvělou cizrnovou polívku (a to cizrnu moc nemusím) s chilli a dnes jsem si dal výtečnou tomatovou polívku s masovými koulemi.

Podzimní počasí je ideální na prohřátí organismu poctivou polívkou. Navíc to Martin s Baru neustále vylepšují a tak se polívky podávají na dřevěném prkénku a v překrásném hrnci s uchy a navíc s opečeným chlebem, který dodává pekař z vedlejšího stánku. Dnes pěkně foukalo a tak mohutný ořešák vydával své poklady v podobě zralých vlašáků, které bubnovaly na střechy stánků i přístřešků a já se jen bál, aby mi nějaký zbloudilec neskočil do tomatové polívky a já nebyl červený jako Santa Claus.

Na výběr je vždy několik polívek a Martin je dokonce tak vynalézavý, že umí vyrobit i úplně jiný pokrm, než ten, co je napsaný na velké tabuli. Dokáže tak uspokojit každého, podle jeho nálady, rozpoložení i podle počasí. Už se těším na zítřejší návštěvu Dvora, až si zase objednám nějakou tu poctivou polívku. Jo a o víkendech ty dobroty Martin vyrábí, aby je v pondělí mohl rozvážet k Jedlíkům a od úterý mohl být ve Dvoře. A to je příběh jedné polívky, která je poctivá. Skláním se a děkuji.