Přejmenovávávání

Jsem zmatený, slova, která znám, již nemají významy, které měly. A to nejsem tak starý, jako pán, co se ztratil v metru. Nemusíme ani stavět Babylonskou věž. Zmatení jednoho jazyka je zřejmě nevyhnutelné.

„Dobrý den, jak se prosím dostanu na Fučíkovu?“

Hlas starého unaveného muže mne vytrhl z přemítání při cestování pražským metrem. Opravdu jsem se musel silně zamyslet, která stanice se jmenovala Fučíkova a pak jsem důchodce nasměroval na Nádraží Holešovice. Pohledem na schéma podzemní dráhy jsem se pak celý zbytek cesty bavil a přiřazoval původní, tedy socialistické názvy jednotlivým stanicím.

Co všechno jsme museli přejmenovat, abychom se vyrovnali s minulostí? A pomohlo to? Neustále přejmenováváme. Tu z ohledu, tu z nevědomosti, tam zase s bezbřehou drzostí.

Třeba slovo zloděj se zhusta přejmenovává, jen proto, aby se zamlžila pravá podstata selhání konkrétního člověka. Jednou je to podnikatel, podruhé selhavší manažer, pak zase kmotr. V každém případě je to ten, co se obohacuje na úkor ostatních a dělá to způsobem amorálním a odsouzeníhodným.

Přejmenovávání se týká asi všech oblastí našeho života. I gastronomie a potravinářství. Třeba označením párky, se mohou pyšnit i výrobky, které by s čistým svědomím mohli konzumovat i vegetariáni. Některé sýry neviděly mléko a některé mléko nevidělo krávu. Ovšem zákazníci jsou spokojeni, protože jsou různé akce, tedy je možné výrobky zakoupit i za cenu rozumnější.

Co všechno musíme ještě přejmenovat, abychom byli korektní. Tedy z pohledu globálního, politického, náboženského či generového. Jak se budeme za pár let (možná měsíců) vyjadřovat, aby to někoho nepobouřilo, nepoškodilo to jeho práva (bez ohledu na práva naše). Zmizí snad z našich slovníků určité výrazy? Scvrkne se naše slovní zásoba o další tisíce slov? Co všechno bude zapovězeno?

Už i slova jako svoboda, demokracie, láska, charita, neziskovka, pomoc, úcta, bezpečnost, získaly poněkud jiný význam. Plíživě a obezřetně jsou známým slovům překrucovány významy. Postupně, aby to pro nás nebyl moc velký šok. Abychom si na to dokázali zvyknout a přijali to, jako fakt. Nakonec dojde ke zmatení našeho mateřského jazyka a my dobrovolně přijmeme naše okovy, protože budeme přesvědčeni, že to pro nás dobré.