Karma.Odpusťte si v první řadě Vy sám a ono to půjde.Hodně štěstí.

Já bych to tak nechal. I po těch letech je to vtipné a svěží. Jen se zdá, že Bůh vzal Vaše tehdejší přání vážně a splnil Vám je. Od bezdomovců mnohé z nás spolehlivě dělí jen houževnatost a pevná vůle. Nerezignovat, nepodlehnout. A pokorně vytrvat i s málem. Držím palce !

Klatbu si musíte sejmout sám, jen si vezměte poučení, že některý věci se nemají říkat ani ze srandy, natož psát. Kdo nechápe, že se všechno může stát i jemu, je v hlubokém omylu. Bezdomovci sice chlastají a většina národa je nenávidí, ale je to jen hloupost a slepota. Fajn, že jste pochopil, držím palce. Taky jsem se málem ocitla bůhvíkde. Výhoda toho stavu je, že opravdu poznáte přátele, když jste na dně. Když jste nahoře, kamarádí s Vámi "každej".

Moje odpuštění máte, bude líp.

Karel Čapek - Krakatit - Kapitola LIII:

... "Dědečku," vydralo se z Prokopa, "proč se mi to vše stalo?"

"Cože?"

"Proč mne potkalo tolik věcí?"

Starý přemýšlel. "To se jen zdá," povídal konečně. "Co člověka potkává, vychází z něho."

Milý Petře, očetl jsem Vaši Zpověď. Velice ji oceňuji - protože jste zcela vyspěl. Ošahal sám sebe. Řadím Vás ke kamarádovi, který mi oznámil, že mu v životě ujely Tři vlaky! Já se dotazoval, kam cestoval - On, nu životem! Klidně, přesně a precizně popsal momenty svých chyb. Já osobně, bych tady mohl popisovat své poznání. Říkám, že s vyjímkou rozvodu jsem zažil vše. I moment Exekuce, která na mne byla uvalena protistranou rodiny, v rámci Dědických zmatků. Ty vypukly po úmrtí našich otců,kdy jejich Dohody náhle přestaly platit a protistrana zde viděla poslední možnost "Jak se opýřit". Vůbec, celá doba od r. 1989 byla o osobních nadějích - zklamáních, tvrdé dřině - i o podvodech na mé osobě, o pohybu na pocitovém dnu zmaru a deprese. Nicméně příklad kamaráda, můj následně - potvrdil to platné. Každý problém je řešitelný ! - Co člověka nezabije. Dnes, snaprostou radostí sděluji, že se již jedná o dávnou minulost, zřejmě Daň doby hektické. Opět, prací pilnou, semknut bližními, se člověk dostal do fáze další - Naprosté spokojenosti a bezdlužnosti. Nepropadejte tedy skepsi a bojujte. Za sebe pravím, že Kladbu z Vás, tímto snímám! Přeji všechno dobré, Miroslav ....

Karma a držím palce.

Soucítím s vámi, snad se vám podaří najít novou radost a energii. Někdy je dobrá změna obklopující společnosti, ale recept ve skutečnosti neexistuje.

Moje zkušenostní rada - odpusťte to sám sobě.

A mějte se i s tou chybou rád.

To je jediná cesta, jak se vymotat z toho, co jste si tehdy sobě upletl.

Pak se začnou věci měnit v závislosti na tom, jak skutečné bylo Vaše odpuštění sobě samému.

Mám to vyzkoušené - na sobě.

Budu Vám držet pěsti pro štěstí.

Přidávám se.

Nejprve odpusťte sám sobě a sejměte ze sebe pocit "viny". Pak se věci začnou měnit.

Vy teď čekáte "odpuštění" od svého okolí. A žijete ve zcela chybném přesvědčení, že nejprve vám "všichni musí odpustit" a teprve pak se něco změní. Je to sebedestruktivní blud! Je to lež!

Oni vám už odpustili tím, že jste si uvědomil své chyby! To je jejich odpuštění! Nečekejte, že každý jednotlivě příjde a osobně vám bude "odpouštět". To je dětinská iluze. To nenastane!

Uvědomil jste si své chyby - a to je to odpuštění. Tak všem v duchu poděkujte! A pak odpusttě SÁM SOBĚ!

Řekněte si: "Odpouštím sám sobě, protože jsem byl nevědomý, hloupý, namyšlený... nebo prostě proto, že jsem to v té chvíli líp neuměl. Kdybych to uměl, udělal bych to jinak. Jsem jen člověk, který se učí ze svých chyb. A proto jsem dobrý člověk a jsem hoden odpuštění a světlo na své další cestě. Mám se rád takového, jaký v této chvíli jsem. I se svou nedokonalostí se mám rád."

Některé věci by člověk neměl říkat ani z legrace.

Přesně tak, už to vím...