Nechci slevu, ale kvalitu

Kam se dnes podívám, kouká na mě nějaká sleva. Slevové akce se producírují na stránkách novin, internetu, posledních billboardech. Slevy padají z poštovních schránek a tečou z obrazovek. Co ale taková sleva znamená?

Znaménko procenta doprovázející ideálně dvouciferné číslo, to celé velkým písmem, atraktivním fontem a ještě podtržené. To je sleva. Musíme si jí všimnout, protože je to přece výhodná nabídka, kterou pokud nevyužijeme, propásneme životní příležitost a budeme do smrti litovat.

Co na tom, že sleva je mnohdy podvodem. Že to znamená neprodejné zboží, kterého se chce prodejce zbavit. Že je původní cena hanebně nadnesená, aby sleva vypadala hezky, ale akční cena je stále nad hodnotou. Že produkt byl ošizen, aby se mohl prodávat za nižší cenu, ale tvářil se jako plnohodnotný tovar.

Celou dobu svého aktivního obchodnického života jsem tvrdil: Sleva je mor obchodu. Většinou to moji klienti chápali a nenutili mne do nesmyslných slev. Chtěli prvotřídní službu a produkt a chápali, že každá sleva se někde musí projevit. Byli spokojení s hodnotou a nehleděli (až na výjimky) na výši slevy.

Dnes jsem velmi ostražitý pokaždé, kdy se objeví nějaká akční nabídka. Co do nás, zákazníků, opět chtějí nacpat? Jakou předraženou a nesmyslnou nabídku na nás opět ušili? To znaménko procenta a velké, zpravidla dvouciferné číslo, je pro mne varování, červený hadr a zdvižený prst, abych zpozorněl.

Bohužel v dnešní době nikdo není schopen odpovědně říci, kolik co má stát. Jaká cena je normální, přirozená a správná. Hřeší na to obchodní řetězce, ale i stát při zadávání zakázek. Jsme v novodobém zmatení. Ovšem tentokrát ne jazyků, ale peněženek. Cenu totiž tvoří rozhodnutí a informace. Podle toho se mění i cena našich životů a cena peněz, které dostáváme za svou práci. Ty peníze už nemusí být kryté vůbec ničím a ze dne na den si za ně nekoupíme vůbec nic. A to ani ve slevě.