Nebezpečná sluchátka

Potkávám stále více lidí se sluchátky na uších. Na ulici, v metru, ale také v obchodě. Některá sluchátka ani není vidět, ale kravál umí vyrobit slušný. Takový člověk se sluchátky, který nevnímá okolí, je nebezpečný. Zejména sobě.

Pamatuji si na dobu, kdy jsem dostal od Ježíška (tehdy to byl možná Děda Mráz) sluchátka a k nim i walkman SONY. To byla paráda. Mohl jsem jít kamkoliv a poslouchat svoji oblíbenou hudbu. Zejména kapela Alhaville mi zněla v uších, když jsem se vracívával ze školy domů v pozdním odpoledni, a půlhodinová cesta autobusem byla rázem snesitelnější.

Vždy jsem však měl hlasitost nastavenou tak, abych vnímal okolí. Je to důležité jak pro osobní bezpečnost, tak i pro okolí, které by se mnou náhodou chtělo navázat nějaký kontakt. Pamatuji si, jak mi sluchátka zmrzla. To bylo v prosinci, a najednou mi přestal walkman hrát. Kazeta se točila, ale ze sluchátek nic nevycházelo. Ani hlásek.

Až doma, v teple, se opět sluchátka rozezněla. Od té doby jsem si je schovával pod kulicha. Také baterky jsem musel mít v kapse, a to náhradní, abych náhodou někde nezůstal bez životadárné hudby. Taková to byla tehdy závislost. Ovšem, při přecházení vozovky, v budovách, a na dalších exponovaných místech, musela sluchátka z uší. Bez pardonu.

Poměrně často slýcháme o případech, kdy někdo vstoupil do cesty projíždějící tramvaji, a pak se ukázalo, že měl na uších sluchátka, a poslouchal svoji oblíbenou kapelu dosti nahlas, že ani neslyšel cinkání. Případně někdo vstoupil do jízdního pruhu před projíždějící vozidlo, a to jen proto, že byl velmi zaměstnán svým mobilním telefonem. Ideální tragická situace nastává tehdy, když do mobilu kouká jak chodec, tak také řidič, protože hledá v navigaci, či píše sms, že se zdrží. Ani netuší, na jak dlouho, pokud dojde ke střetu.

Rád bych apeloval na všechny sluchátkáře, nechť se zamyslí, jak hlasitě musí konzumovat hluk přímo do uší, a kde všude ho musí konzumovat. A také na všechny mobilně závislé, co neodkládají mobil ani na toaletě. Pokud někam jdete, koukejte na cestu, telefon počká. Dnes jsem musel šťouchnout do jednoho nakupujícího sluchátkáře u samoobslužných pokladen, protože nestačilo třikrát (stále silněji) požádat „S dovolením!“, abych mohl projít. Díky jeho naditému batohu se totiž nedal obejít.

Hezký den přeji všem. Sluchátkářům a dalším závislákům přeji schopnost rozlišit míru vhodnosti a nebezpečnosti jejich konání, vždyť mnohdy jde vážně o život,

Petr

OMNIA VINCIT AMOR