Ležel jsem vedle Viewegha

A hned vedle byl Coelho a Čapek. Prostě vybraná společnost, v poměrně malé místnosti jsme se mačkali. Zažil jsem tento pocit poprvé v životě.

Asi každý zatoužil ve svém životě sepsat knihu. A důvody byly jistě různé. Od touhy po slávě, po penězích. Uplatnění grafomanství, či to byla pouhá představa, že se spisovatel prostě nenadře a nemusí nosit montérky.

Já začal se psaním na základce. To byly sešity plné scifi a technických vymožeností, že by se Verne chytal za hlavu. V dospívání jsem se vrhnul na zamilované básničky a drobnější útvary ve formě koresponďáků a dopisů láskám. Na první opravdickou knížku jsem si musel počkat až do svých třiceti čtyř let. Její vydání bylo inspirováno touhou zachránit jeden pobořený hrad na Karlovarsku.

Další knížka byla na zakázku mé maminky, která mi jednou vyčetla, že o mne v novinách píší jako o spisovateli a přitom mám vydanou jen jednu knížku. Vznikla tedy knížka další, povídková. O mé mamince a přátelích. Potom jsme se vydali na dlouhou cestu do Vatikánu a byla tu třetí knížka. I sáhl jsem do šuplíku a vytáhl fascikl s dětskými básničkami, které jsem psal pro Honzu před dvaceti lety a doplnil je pohádkami, aby mohla vyjít dětská knížka.

Pátá knížka byla sepsána nedlouho poté, co jsme se vrátili z kočovného divadla. To bylo v roce 2009 a já byl rád, že všichni přežili tento riskantní podnik. Šesté knížce jsem věnoval čtyři roky života. Prošli jsme stovky kilometrů a přečetl jsem hromady knih, aby vznikla důstojná pocta našim patronům a světcům.

Všechny tyto knížky spojuje měkká vazba a účel. Nenacházejí se v dobré společnosti knihkupectví a jsou tak trochu jiné.

Letos jsem napsal další knížku. Důvodů bylo více. Je úplně jiná. Nemá fotografie, jen text. Psal jsem ji intenzivně od třicátého ledna do osmnáctého dubna. Přivedlo mne k jejímu sepsání úmrtí maminky. Chtěl jsem jí ještě jednou poděkovat za báječné dětství a mládí. Tato knížka je vázaná a má dokonce dvě záložky, aby si oba partneři mohli založit, kam dočetli před spaním.

Tahle knížka je pro mne jiná i proto, že se dostala do běžných knihkupectví. A dneska jsem dokonce do jednoho přišel a hledal a našel. Ležela tam vedle knižních velikánů, klasiků a matadorů. Skromně tam čekala na své čtenáře a vůbec mi nevyčítala, že jsem ji tam nechal. Mám stejně rozporuplné pocity, jako pátého ledna letošního roku, kdy jsem měl narozeniny a zároveň mi pan primář oznámil, že má pro mne špatnou zprávu a kamarádi nevěděli, co mi mají popřát dříve. Mám obrovskou radost, že se mi podařilo sepsat nevšední knížku z pohledu plodu, respektive čerstvě narozeného miminka, které čeká na nové rodiče, lásku a jméno. Ale daleko raději bych byl, pokud by tu byla maminka ještě s námi.

Pokud si knížku pořídíte jinde, než u mne, klidně se za mnou zastavte, rád vám do knížky vepíšu věnování. Mám na to připravenou speciální propisku.