Koupil jsem si tank

Jako pacifista jistě překvapím své přátele. Na internetu jsem si vyhlédl pěkný tank a odpoledne si pro něj jedu. Zpátky už pojedu na pásech.

Je dobré být připravený. I bezpečnostní experti se shodují, že období míru končí. Prý si nemůžeme dovolit luxus míru. Pak se ptám, k čemu si platíme politiky a diplomaty, když nedokáží zajistit něco tak přirozeného, jako je mír.

Zpátky k tanku. Vybral jsem si T-72. Vím, že to není bůhvíjaká novinka a v rámci transparentní státní zakázky bych s ním neuspěl, ale líbí se mi jeho parametry. Je určen k boji v první linii díky silnějšímu pancéřování, lepší mobilitě a báječnému kanónu. Problém nastává ve chvíli, kdy se chce projet celá rodina. Do tanku se vejdou pouze tři osoby. Jeden ze synů musí zůstat doma. Jo a pouze jeden může být velitelem. Babička musí zůstat doma.

Také hmotnost tanku je limitující. Skoro čtyřicet tun. Srovnání snese snad jen souprava tramvaje 15T, budu tedy jezdit pouze po tramvajových pásech, jsou na to stavěné.

Na druhou stranu, nespornou výhodou je parkování. Tank si udělá místo všude. Je rovněž vhodný na naše silnice, zhusta připomínající tankodrom a nemusím přezouvat na zimu, natož kontrolovat vzorek. Konečně se přestanu rozčilovat nad množstvím kamer a radarů, maximální rychlost stroje je totiž pouze 50 km/h a ušetřené prostředky mohu investovat do vlastního vrtu. Drobek si totiž vezme až 800 litrů.

Nespornou výhodou je, že na tento typ vozidel ještě nemá městská policie dostatečné botičky a odtah také nepřipadá v úvahu. Jen musím vymyslet, jak nechám tank přestříkat. Původní barva je moc usedlá. Chtělo by to něco veselého, ideálně metalízu. A podsvícené pásy.

Ještě musím na zahradě vyhloubit okop, protože do garáže se mi rozhodně nevejde. Měl jsem koupit něco menšího, ale když je ta válka na spadnutí…