Jo, dvojitý hranolky s dvojitou tatarkou v rybárně nahoře na Václaváku - to bylo něco. Kam se hrabe humrová frittata...

Hranolky tam nepamatuju, ale Vanhuv rybi salat bejvala lahudka.

Hmmm, vzpomínka na dávnou minulost.. Chodila jsem k Rozvařilům a dolů na Václavák, do Koruny.. Hlášku: "je to volný?" jsem parapárkrát zaslechla.. Před 35 lety.. Krásná vzpomínka. Jo.

Jo, v pražském automatu Koruna jsem si kdysi dávno dala "pepřenky" - ještě se tam prodávají? A ve zlínské tržnici jsem si dávala (za svobodna) cestou z práce slepičí polévku s nudlemi a s kousky kuřecím masa. Byla vynikající. A teď něco, co vás pobaví. Závodní jídelna. Zrovna byly řízky a bramborový salát. Stála jsem u okýnka ve frontě a přede mnou náměstek... Když se měl dostat na řadu, kdosi ho odvolal, a já postoupila na jeho místo.. Na talíři přede mnou byl veliký řízek, už - už jsem si ho brala - ale vtom mě zarazila paní za okýnkem: "Moment, slečno, ten talíř je pro soudruha náměstka, váš leží vedle." (Samozřejmě s řízkem polovičním). Tož i takové to bylo...

Tohodle jsem si moc neužil, protože jsem vždycky dělal někde, kde byla dobrá závodka, nebo jsem prodával v potravinách, kde se vyjídaly kousky od nářezáku nebo zbytky salátu. Když už to vyšlo jednou za čtvrt roku na automat, tak většinou dršťkovka a dva rohlíky, jen občas mi víc zavoněl guláš. U jednoho umakartu dělňasové i kravaťáci a všichni jsme si mlaskali.

Víc jsem si užil bufetu Smaženka u Anděla s bramborovou placičkou jen tak do ruky. Ale to už je dýl, tam to kvůli metru zbourali už dlouho před pádem komančů.

Tam mi utkvela v pameti cerna tabule s kridou napsanym:

Bramborak .. 1 Kcs.

Na sadle 1Kcs.

je to pryč, časy dobrých vývařoven, jedna byla u Rozvařilů naproti labuti,neni. Mnoho automatů v místě kde jsem bydlel jako malý kluk zaniklo...Valdek, Beránek..no a na tehdejší dobu obložená houstička z samoobsluřného krámu Tempo...kdo to pamaruje?

Když občas musím do Prahy, tak jdu pěšky, A všude vidím ty své vzpomínky na bývalé jídelny a bufety. Dnes jsou tam obchody,které vůbec na nic nepotřebuji.

Tak to už jme čtyři

Tak už jsme dva, to potěší.

Hlásím se jako třetí!