Dvě hodiny s Hranáčem?

Nevím, co mě to napadlo, chtěl jsem udělat radost manželce. Neuvědomil jsem si, kdo to Martin Hranáč je. Vždy jsem viděl jen pár vteřin trvající videa. Ale dvě hodiny v kuse?

Před mnoha týdny se mi podařilo sehnat dvě vstupenky na Crazy show Martina Hranáče. Byly téměř poslední, ale hlavně vedle sebe. Úplně vzadu, v divadle Broadway, v centru Prahy. Po pípnutí QR kódů jsme byli vpuštěni do divadla, a kousek od vstupu byl stánek s merchem Martina Hranáče.

Hlídal to tam obrovský muž velmi tmavé pleti (MH by řekl: krásnej černoch). Teprve mnohem později jsem se dozvěděl, že to je manželka Martinova. Nekoupili jsme si nic. Hrnek s routou, ani různé další textilie s nejrůznějšími urážejícími nápisy nevyužijeme. A CD „Nejsem superstar“ jsem tam nenašel. Přemístili jsme se do sálu, a obsadili svá pohodlná místa.

Měli jsme krásný přehled o téměř prázdném sálu, všichni návštěvníci se kupili kolem baru a šaten. Sál byl prázdný ještě pět minut před zahájením představení, a já byl zvědavý, kdy se naplní. Na pódiu byl umístěný pouze stůl, jedna židle, kufr na kolečkách a pár dalších rekvizit. Podobně jednoduchá scéna, jako v našem kočovném divadlu. Ovšem, my máme navíc krásné kulisy.

Za dvě minuty se sál neuvěřitelně naplnil. Většina jsou ženy. To mne mělo varovat, ale bylo již pozdě na zběsilý útěk. Navíc, se mi dobře sedělo. Přesně v sedm večer to celé začalo. Sestra Martina Hranáče Štěpánka Šmídová, rozehrála situaci. Nechci být příliš konkrétní, abych nekazil překvapení případným zájemcům o tuto show.

Jen si tam zajděte. Dozvíte se spoustu pikantérií z Martinova bouřlivého číšnického, homosexuálního, a uměleckého života. Byl jsem rád, že sedíme tak daleko, a nemůžeme s ním navázat oční ani jiný kontakt. Během těch necelých dvou hodin jsem se dobře bavil. Jen ten konec, ten tomu dal. No nic. Plný sál žen byl spokojený a těch pár heterosexuálů to prostě za nějakou dobu vydýchá a zapomene.

V každém případě je Martin Hranáč velmi zábavný, pointovat umí, skvěle hraje a dobře si nahazují se sestrou. I dvě hudební čísla mne vážně pobavila. Jen po skončení show jsem odmítl čekat obrovkou frontu na vyfocení se s Martinem. Celou cestu domů jsme se pak se ženou řehtali nejrůznějším fórkům z představení, a tak nám cesta tramvají utekla. Jen jsem v divadle neměl tak nahlas říkat, že dáme trojku.

Přeji všem pěkný den, a hodně úsměvů

Petr

OMNIA VINCIT AMOR

PS: Na mysli jsem měl pochopitelně číslo tramvaje, která jezdí do Kobylis...