Dva hlasy

Každý je má, ale ne každý je slyší a poslouchá. Co jsou zač ty dva hlasy, které k nám hovoří? Je to vůbec normální? Který hlas posloucháme raději?

V jednom z minulých blogů jsem psal o hlasu Svědomí. Je to ten hlas, který nám říká, jak se máme správně chovat, co máme dělat proto, abychom byli lepší a tak dále. Tento hlas dokáže i trápit. To jen v případě, že ho neposlechneme, a chováme se jinak. Třeba podle druhého hlasu.

Ten druhý hlas nám radí, abychom Svědomí neposlouchali. Většinou je to mužský hlas, který na nás promlouvá kdesi za hlavou. Příjemný hlas nám do uší posílá jednu báječnou zprávu za druhou. Třeba, abychom nepracovali, protože práce neuteče. Nabádá k lenošení, odsouvání problémů, nakonec i ke lhaní. Tenhle hlas nevyčítá, jen svádí k nepravostem.

Oba hlasy k nám promlouvají. Jeden vychází ze srdce, je tedy vnitřním hlasem (Boha). Druhý hlas je vnější. Napovídá nám, jak se můžeme pohodlně chovat, ale zamlčuje, jaké následky takové chování bude mít. Jen láká na sladkou odměnu, která bude hořce vykoupena. O tom však taktně pomlčí.

Vypráví se o tom, že každý z nás má v sobě dva vlky, kteří se perou. Jeden je bílý, a představuje obecné dobro (hlas Svědomí). Druhý je černý. Ten představuje vše špatné. Říká se, že záleží jen na nás, kterého budeme více krmit, pak bude silnější, a nad druhým vlkem zvítězí. Jejich boj je naším každodenním rozhodováním. Je jen na nás, zda se budeme chovat správně nebo ne.

Přeji vám všem, vlastně i sobě, abychom krmili bílého vlka. Vím, že je snazší podlehnout pokušení, ale odměna za správné chování je nevyčíslitelná, přenádherná a trvalá.

Hezký den vám přeji

Petr

OMNIA VINCIT AMOR