Do Bulharska na dovolenou za trest

Dovolili jsme si dovolenou. Málem jsem skončil v nemocnici. Bylo to intenzivní, náročné, ale také krásné a příjemné. Příště pojedeme jinam.

Potřetí jsme letěli na stejné místo v Bulharsku. Starší potomek tomu letišti říká Bapha, protože se jedná o Varnu. Prostě jiné písmo. Určité nepohodlí plyne z brzkého spoje. Na letišti musíme být už ve tři ráno. Ranní lety jsou asi levnější. Zvládneme to i s parkováním na megaparkovišti kousek za rychlostní silnicí. Převezou nás sběrným vozem na terminál a pak se zbavíme dvou těžkých kufrů.

Vše běží jako po drátkách, až mě to děsí. Musíme vypít všechnu vodu, protože nám ji stejně seberou. U kontroly mi spadnou kalhoty, protože musím odevzdat pásek. Děti se mi chechtají a proběhnou rámem. Obě pískají, protože mají v kapsách kovová autíčka.

Těsně před nástupem do letadla si mladší synek postaví hlavu, že nikam neletí, protože se bojí. Křičí, že všichni zemřeme a toho se chytne jedna paní a počne rovněž šílet. Naštěstí ji personál odvede za roh, kde ji klidní nějakými prášky. Synek to nepotřebuje, stačí mu tablet s pohádkou. Usadíme se do stále užších sedadel a očekáváme start. Těšíme se na blankytnou oblohu a umyté slunce, bělostnou peřinu mraků a také dvouhodinový let, který se dá vydržet.

Během letu se dostaví drobný mikrospánek. Prostě si klimbnu a zdá se mi nějaký pěkný sen, jak se povaluji v bazénu a užívám si ultra all inclusive.

Z toho krásného milého snu mne vytrhne ostrá bolest kolene. Letušky pomocí kovového vozíku mi utrhly kus nohy, která přečnívala do uličky. Úpěl jsem a zbytek letu uběhl o něco rychleji. Z Varny nás převezli do hotelu v lázeňském městečku. Z loňska jsme věděli, že máme dvě hodiny čas, než nám dají kouzelné náramky a přestaneme být nežádoucími vetřelci. Žena nám sbalila plavky a tak jsme se hbitě převlékli a vyrazili k moři. Tam se pořádně hrošili a nakonec vyzkoušeli bar u bazénů, kde jsou nápojové automaty a pizza a hranolky a rybky. Pivo a víno. Hned se na nás vrhnul snědý číšník a požadoval pásku na ruce. Museli jsme ještě deset minut vyčkat a pak nás na recepci opáskovali jednoho po druhém.

O půl jedné jsme skočili na oběd a zjistili, že se od loňska poněkud změnila kvalita jídla. I sortiment. Bylo těžké vybrat něco netopícího se v oleji. Ještě těžší bylo vybrat něco vhodného pro děti. V nádobách označených jako „dětské jídlo“, plavalo cosi bílého s bylinkami, nakrájená sekaná nebo vařená kukuřice s těstovinami. Dali jsme to.

Ve dvě hodiny jsme přestali být bezdomovci a získali pokoj číslo osm set čtyři. V osmém patře s krásným výhledem. Nad námi je už jen jedno patro, obývané ruskými rodinami. Jsou hluční a neustále jim něco padá k nám na balkón. Jednou to je hopkající míček, podruhé bombarďáky (velké dámské kalhotky), pak zase natrhané pečivo, kterým krmí všudypřítomné racky, co se všemu chechtají.

Zjistil jsem, že nejsem namazaný a že už je pozdě. Rozpálený do ruda, vypadal jsem jako velká vařená kreveta. Vyrazili jsme na nákup do městečka, pro vodní pistole, náčiní na stavbu hradů z písku a hlavně Panthenol na popáleniny. V prvním krámu nás okradli od 10 GBN (cca 130 korun), ale nenechal jsem si to líbil. Ve druhém obchodě jsme zjistili, že nás okradli o dalších dvacet levů, protože jsme nakoupili v jednoznačně nejdražším zařízení. Získali jsme i chladivou pěnu na má ramena a záda a vrátili se zpět na hotel, abychom vyzkoušeli nakoupený arzenál.

Dětem se pistole na vodu tak líbí, že jim musí být odebrány. S maximální nevolí jdou stavět hrady z písku. Stavím jen já, kluci boří moji práci. Pláču jen málo a potichu. Večer jdeme na večeři a pak nás čeká dětská mini diskotéka. Kluci tančí jako Travolta a nás dospělé animátoři nutí dělat tunely pro živý vláček a pořád tleskat a infantilně křičet. Pak jdeme na pokoj, kde děti objeví animovaný program v televizi. Já usínám první. První se i budím. Kolem půlnoci, musím na záchod. To jídlo mi dává. Jde to horem i spodem. Co já tady budu jíst? Připadám si jako v Egyptě. Že by faraónova pomsta dosáhla až sem?

Další dny jsou vlastně podobné. Snídaně, moře, bazén, hranolky, zmrzlina, víno, oběd, bazén, moře, hranolky, pizza, zmrzlina, večeře, minidiskotéka, televize, spánek, snídaně. Dvakrát jsme vyrazili na pirátský minigolf a šlo nám to náramně. Všem. Nejmenší účastník to sice hrál jako kulečník, ale jinak se nakonec vždycky trefil.

Zpátky jsme letěli po týdnu, opět ráno, ale už ne tak dramaticky brzy. V letadle jsem si trochu klimbnul a zanedlouho mi projíždějící vozík urazil druhé koleno. Vyděšené letušky mi končetinu odborně ošetřily a nebylo třeba nouzově přistát.

Máme po dovolené, už jsem se pěkně sloupal na ramenou a zádech. Žaludek se poněkud uklidnil. Ted už jen čekám, až se mi zahojí kolena a vyrazím do práce.