Báječná dovolená plná překvapení

Dovolenou máme za sebou, přestože léto začíná až zítra. Bylo to zajímavé, nevšední, překvapivé a chvílemi i dramatické.

Díky včasnému nákupu, jsme získali fantastickou slevu. Nakupovali jsme zájezd v prosinci. Snad proto byla na naší dovolené podobná zima, jako v adventním času. Příště si zkusíme last minute. Opět jsme letěli do Bulharska, do krásného a klidného lázeňského letoviska Svatý Konstantin a Helena. Vloni si manželka vyhlédla lepší hotel přímo na pláži, kde mají tobogány a spoustu jídla nejen na příděl, prostě idyla.

Odlet byl opět v noci, tedy nad ránem, kdy slušní lidé ještě spí. Již jsme věděli, že dvě hodiny před odletem se budeme nudit ve frontě na odbavení. Naštěstí nám to zpestřili malý Maxík a malá Mia. Začali se honit kolem nás s našimi polospícími hochy, kteří ožili a začali demolovat vybavení haly, zamotávali se do zábran a bourali pečlivě zabalené kufry.

V letadle jsme byli naštěstí odděleni a tak nehrozilo zřícení stroje. Jen ta místa na sezení jsou stále menší a těsnější a ceny za občerstvení vyšší. Dvě hodinky se dají v pozici zaseknutého jogína celkem zvládnout. Varna, které starší potomek tvrdošíjně říká BAPHA, nás přivítala lehkým vánkem a příjemnou teplotou. Paní delegátka nás rozřazovala do autobusů a my se těšili na hotel a moře.

Po hodině neustálého čekání jsme zjistili, že máme v autobuse dva lidi navíc a čtyři chybí. Byl to Maxík s Miou a jejich rodiči, kteří čekali na jedničce, ale nástupišti, ale ne v jedničce autobusu. Stane se. Pak jsme vyjeli, řidič počal klimatizovat a lidé kýchat. Dostalo se nám hromada skvělých informací, které jsme již znali z loňska a vykládali nás jako první, v krásném a moderním hotelu Azalia. Klimatizovaná vstupní hala byla nastavena na tropy a tak v ní byla teplota o sedm stupňů vyšší, než venku.

Bylo nám sděleno, že pokoj bude připravený ve dvě hodiny odpoledne a že kouzelné pásky na Ultra All Inclusive (hromada pití a jídla), dostaneme až o půl jedenácté, tedy jsme hlady a žízní trpěli další dvě hodiny. Smutně jsme sledovali všechny opáskované, jak šeredí s pitím a vyčítavě na ně hleděli, když odhodili nedojedenou pizzu do koše.

A pak jsme dostali pásky a stali ze z nás opět lidé a po obědě i spokojení lidé. Vybírali jsme laskominy na talíře a užívali si bulharskou kuchyni. Pokoj byl připravený kolem půl druhé, obsadili jsme jej, převlékli se do plavek šupali do moře, které bylo zvláštně klidné. Přesto vyvěsili žlutou vlajku a nemohli jsme se potápět a šnorchlovat. Jsem docela zvědavý, jak musí moře vypadat, aby byla vlajka zelená a mohli jsme vytáhnout i potápěčské sady, které zabíraly jeden celý kufr.

A pak jsme se šli válet na lehátka, která paří k hotelu a užívali si luxusu a sledovali lidi, co chodí okolo a závidí nám. Stejně jsme chodili minulé léto i my a také jsme záviděli. Dětem se líbilo i v bazénech a na tobogánech a také samoobsluha na zmrzlinu a jídlo a pití. Prostě ráj. Během osmi dní jsme zvládli návštěvu Varny a delfinária, prošli jsme si městečko a pořád jsme se i koupali. Jen nás zasáhla chladná vlna, poněkud se zatáhlo a začalo pršet, teplota klesla pod patnáct stupňů a plavčíci natáhli vaťáky. Čekal jsem, kdy moře zamrzne a konečně vyvěsí zelenou vlajku.

Naštěstí poslední den nám všechnu zimu a nastydnutí vynahradil. Krásné vlny, spousta sluníčka a teploty kolem třiceti. Vyvěsili červenou vlajku a pořád na někoho pískali, aby neplaval moc daleko. Také jsme zjistili, že v rámci all inclusive nám dají i gin s tonicem a to bylo teprve radosti.

Zpátky na letiště nás odvezl mikrobus v šest ráno. Nestíháme snídani, ale připravili nám balíčky s tousty a vodou. Na letišti potkáváme Maxíka a Miu s rodiči. Jsou trochu nervózní, protože na hotelu zapomněli doklady a nyní jim je veze taxík. Snad to stihnou. Nervozitu střídá mírné rozladění, protože taxikář si za tu cestu řekne třicet eurošů. Zavtipkuji, že by výroba falešných dokladů vyšla levněji. No, stane se. Jdeme na odbavení, pak nás svléknou na kontrole téměř do naha, asi dostali hlášku, že pašujeme drogy. Ale ten bílý prášek je jen soda, protože z bulharské kuchyně mám pravidelně překyselený žaludek.

Už se těším, až zase někam vyrazíme. A třeba zase potkáme Maxíka a Miu s rodiči a zase bude veselo, protože o tom přece dovolená je.