Volání jara

Oslavujeme smrt, znovuzrození a nebo orgie na lesním paloučku ? Všechny tyto a ještě mnohé další významy obsahují naše velikonoční tradice. Pojďme se dnes za některými z nich vydat a rozkrýt jejích původ.  

    Velikonoce. Nejvýznamější křesťanský svátek, oslavující zmrtvýchvstání Ježíše krista. První mimobiblická zmínka o křesťanských velikonocích pochází z obodobí 200 let po kristu a jde o záznam sporu o datum jejich slavení. Ovšem ono samotné Kristovo zmrtvýchvstání proběhlo v období židovského svátku pesach, který připomíná vyjití z otroctví a cestu ke svobodě a zároveň je oslavou probouzení půdy a země. Ani židé nebyli první kdo v tomto období slavil. Snad každý národ který si byl vědom změn v průběhu roku nějakým způsobem oslavoval jaro. Symbol zmrtvýchvstání však není pouze křesťanská záležitost. Již sumerská bohyně Ištar byla podle legendy nahá pověšena na kůl a posléze došlo k jejímu zmrtvýchvstání a návratu z podsvětí. Další bohové jimš se podařilo vyváznout ze spárů smrti jsou například egyptský Horus či řecký Dionýsos. Na našem území byli v předkřesťanské době Velikonoce nebo jarní rovnodennost slaveny jako nový rok. Byl očekáván příjezd boha Jarovíta či Jarila ( později přešel do křesťanské podoby jako sv. Jiří), který svým kouzelným klíčem otevíral zemi a oblaka. Jindy též bojoval s drakem který zadržoval urodné síly. Je zasnouben s bohyní Leljou či Lejljou, se kterou se stihne pomilovat, ale nakonec odchází opět do podsvětí, neboť podléhá ranám utrženým v boji.

Již jste si dali letos beránka ? Jistě je to dnes nedílná součást velikonočně vyzdobeného stolu a možná noční můra nejedné hospodyně, ale jak se do Velikonoc dostal? V křesťanství symbolizoval beránek památku Krista který byl jako nevinný poslušný a čistý beránek obětován. U židů byl beránek či ovce symbolem Izreality, tedy člena božího stáda o něž se stará jejích pastýř - židovský Bůh. Živý beránek byl také často zabíjen na památku vyvedení Izreale z egyptského otroctví, čímž započala biblická pouť národa k hoře Sinaj. U nás se beránek jako takový začal péct až na přelomu 19. a 20. stol. Naši předci obětovali jehně nebo beránka jarním bohům. Lidé chudší kteří si nemohli živého beránka dovolit často pekly obřadní koláče jako zástupnou oběť. Bábovky, jak se nazývaly, mohly mít tvar ovce - stejně tak jako o Vánocích například ryby. Dalším pečivem které se o jarní rovnodennosti peklo byli skřivánci z těsta. Byli symbolem přivolávání jara a plodnosti. Malé děti s nimi pobíhaly po vsi, házely je přes střechy a volali na ně, aby na svých křídlech přinesli jaro.

A jdeme na to, pomlázku do ruky ... Pomlázku? Nebo třeba též dynovačku, mrskut, pomihod, korbáč.... Snad jen pro málokterý předmět má naše řeč tolik krásných výrazů jako pro několik vrbových proutků umě spletených dohromady. Používá se 6-12 proutků většinou v sudém počtu. Uplést takovou pomlázku dříve patřilo k naprosto běžné dovednosti každého muže či chlapce. Šlehána či pomlazována nebývala pouze děvčata. Bylo to vyjádření přání zdraví, krásy a mládí které se projevovalo stejnou měrou oběma pohlavím. Za toto přání byla odměnou kraslice. Ovšem význam šlehání vrbovým proutkem nespočíval pouze v předávání jeho síly. Byla to i příležitost, kdy si mladí lidé hledali své budoucí protějšky. Však i barevné pentle které se do dnes váží koledníkům na jejích pomlázky mají svůj význam - každá barva měla svůj význam: rudá - náklonnost a láska, modrá - naděje, žlutá - odmítnutí či zelená znamenala, že chlapec je dívce oblíben. Některé prameny dokonce hovoří i o tom, že pomlázka symbolizuje falus a vyšlehání je symbolický akt oplodnění při kterém má žena opět načerpat síly z mladých proutků, aby se dále mohla starat o rodinu a její rozrůstání.

A je po koledě. Jídelníček na dalších několik dní je jasný. Vejce na vššechny způsoby a ještě možná zbudou. Ale co jsme si to vlastně vykoledovali? Čím jsme to byli obdarování? Kraslice, na tvrdo uvařené či vyfouknuté vajíčko. Jako dar pro koledníky se používalo především plné a barvami zdobené vajíčko. Prázdné vyfouknuté, čistě bílé skořápky značili smrt a byli ozdobou pro Moranu, která byla vynášena z vesnice. Výdunky či pomalovaná vyfouknutá vajíčka se začala objevovat až v moderní době. Nicméně vejce jako takové je symbolem života a plodnosti již od pravěku. Svědčí o tom mnohé archeologické nálezy. Jako kultovní předmět se prokutálelo, snad právě díky svému tvaru připomínajícímu koloběh života, celými lidskými dějinami. Zmínky o zdobení skořápek je možné dohledat v historii všech významných národů po celém světě. Ve starém Římě například bylo vejce spojeno s dyjonysovským misteriem a obsahovalo učení o stvoření světa ze zářícího stříbrného vejce, které v lůně temnoty snesla černokřídlá bohyně noci. Vajíčka tak sloužila temným, „podsvětním obřadům“, ale také byla rituálně používána pro posílení ochrany či k zajištění posmrtnosti životů. Ať už jde o legendy či podložená svědectví, je jasné, že vajíčko bylo vždy symbolem nových počátků či zrození. Vždyť i latinský výraz "ad ovo" - doslova "od vajíčka znamená od úplného počátku.

 Tak a máme po Velikonocích. Možná tedy příští rok až budete vyjíždět na svůj každojarní okruh, zkuste se zamyslet nad tím vším co vás čeká a co vlastně je pravým účelem vašeho konání. Nebývá na škodu porovnat to co děláme s tím, jak to bylo původně myšleno a záměr svého konání přiblížit k původní myšlence. Nebo zkuste třeba svojí dceru, ženu, sestru, ... seznámit s významem barev na stuhách a možná bude na obecně ne moc dobře příjmané Velikonce nahlížet lépe. Otázkou vlastního svědomí pak už jen zůstává, jaký význam vy sami budete nadále přisuzovat pomlázce, mrskutu, dynovačce, ... no však víte co myslím.