Bezmoc závislosti

Vyjádření EU k problematice Gruzie mi připomíná rétoriku závisláků a jejich bezmocnost se závislostí něco dělat. Být na něčem závislý je hrozné, ale ještě horší je být zavislým na někom. Představa závislosti je pro mnohé z nás nepříjemná, zvláště pokud si závislost vytváříme sami. Nechci však mluvit o závislosti individuální, protože daleko závažnější a větší dopady má závislost společenská.

Rétorika politiků EU je typickým projevem závisláka, který v ústraní kritizuje cokoli, ale pokud se má jasně k něčemu vyjádřit, neví kudy kam. Většina zemí EU má na výběr mezi sankcemi Ruska spojenými s podporou Gruzie a mezi nekonečným tlacháním, které v podstatě nikdo neposlouchá.

Skutek utek, ale ropa a plyn tečou dál. Závislost východní a střední Evropy na dodávkách energetických surovin z Ruska je mistrovským bolševickým tahem z období studené války, tahem který v současné době dokáže otupit jakékoli akce Evropy proti Rusku. Evropské protesty proti zásahu Ruska v Gruzii se tak omezili na pouhé tlachání, z kterého si Rusko nemusí dělat těžkou hlavu.

Za přihlížení zbytku Evropy tak rusové začaly vydávat občanství pro obyvatele Ukrajiny a dalších bývalých sovětských republik, proto je možné více než očekávat podobný scénář i v těchto státech. Dokud však bude stačit přiškrtit pár kohoutků na východě, bude Evropa stále jen přihlížejícím závislákem bez výhledu na brzké vyléčení.