Už rok ti to dlužím. Že o tobě napíšu, protože jsi mě chytla za srdce. Je to rok, cos mě okouzlila, a slibuju, že se k tobě jednou vrátím. Zamilovala jsem se do ostrova. Není třeba jezdit daleko. Korsika, má láska, je za bukem.
Ráda cestuji, ale plánovat rodinnou dovolenou je něco jiného. Moře, bazén, nic extra dobrodružného a zmrzlina. Ne moc daleko, tak volba padá na Korsiku. Francouzský ostrov, na který se dostanete trajektem či letecky, vás omámí, protože má všechno, co si jen můžete přát.
První týden zůstáváme na jednom místě v překrásném apartmánu s bazénem a vyjíždíme do okolí. Pláže na jihu ostrova jsou rozmanité - Palombaggia, Santa Giulia, Rondinara a malebné město na skále Bonifacio s vyhlídkou na italského souseda, ostrov Sardinii, nemají chybu. Nudí vás moře a je vám vedro? Přes tisíc metrů vysoký Col de Bavella nabízí turistiku jen slabou hodinku od pobřeží. Uchozené děti rozesmějí všudypřítomní divočáci válející se v příkopě, a ocení i možnost pohladit si volně polehávající krávy. Zatímco já se k nim z respektu bojím přiblížit, čtyřletá dcera se s krávou mazlí jako s oblíbeným plyšákem.
Týden utekl jako voda a pronajatým vozem se přesouváme dále na sever. Rychlá zastávka u Dianina jezera, kde ústřice rostou neuvěřitelnou rychlostí, a jejichž chuť lískového oříšku si cenil již korsický rodák Napoleon, který si je nechal vozit na Elbu. Jejich chuti si užíváme i my a loučíme se s pobřežím, směr vnitrozemí. Já, milovnice tepla, pláží a zevlování jsem po vystoupení z auta okouzlená.
Staré korsické město Corte a naše ubytování v kamenném domečku uprostřed divoké zahrady ve vesničce, kde je jedna hospoda, v níž točí skvělé korsické pivo Pietra a starousedlíci pod vlivem hází pétanquové koule přesně, jak se mi to nepoštěstí ani za střízliva, to je jednoduše řečeno ONO.
To je vnitrozemí tohoto divokého ostrova, kde sem tam někdo z plezíru prostříli kvůli nacionalismu a snahám o osamostatnění dopravní značku. Řeka Restonica a její zátoky, kde se můžete koupat jen tak. My odvážnější se škrábeme k jezeru Melo ve výšce přes 1700 metrů, kde už se koupou jen otužilci. A další pivo Pietra za odměnu.
Z časových důvodů vynecháváme severní část ostrova a pouze míjíme nejvyšší horu Monte Cinto s výškou 2 706 m n.m. Panorámata jak z Homolkových. Kinedryl se v této části klikatých cest hodí nejen dětem. Asi bych nedoporučila obytné auto a vynechala Korsiku v srpnu, kdy je tu sezóna a projíždět úzké silničky nad srázy je o nervy.
Přežijete-li závratě a nevolnosti, odměnou vám je zátoka skalnatého městečka Porto a výlet na lodi, když zapadá slunce a ozařuje červené skály, je povinnou zastávkou na vaší cestě. Většina pláží je dostupná pouze pěšky a o dobrodružství není nouze.
Zátoka kolem Propriana už je pouze běžným středozemním šnorchlovacím zastavením na trase k letišti Figari. Písčité pláže si zpestřujeme návštěvou Filitosy s neolitickými menhiry.
Uznávám, že pláže v Karibiku či v Thajsku jsou možná o něco bělejší a romantičtější, ale to, co nabízí Korsika, a co máme naservírované pouhých tisíc kilometrů od domova, nemá chybu. Znáte-li jen pár slovíček francouzsky a nemáte ještě rozhodnuto, kam jet letos na dovolenou, moje odpověď má sedm písmen. KORSIKA je to pravé pro každého a můj velký objev loňského léta. Dejte si na ni čas nejméně dva týdny. A najdete lásku na celý život.
