Jsem ranní ptáče, a vy, i když nejste, dostanete při časovém posunu hodinu navíc. Jak s ní naložíte? Jednoduše si vychutnejte ráno, barvy podzimu i dušičkovou náladu. Takže vstávat a..běhat, fotit nebo jen tak zevlovat v ulicích.
Mojí výhodou je, že mi Paříž leží u nohou:-) Opravdu. Z kopečku u vyhlídky Trocadéro to mám co by dup k Eiffelovce, na Most Bir-Hakeim, k Soše Svobody i na hřbitov. Ve všední den splním rodičovské povinnosti anebo stačí o víkendu vyrazit kolem osmé, a ráno je mé.
Na mostě téměř vždy najdu alespoň jeden svatební pár, ať je zima, léto nebo prší. Nevěsty s vlajícími závoji předstírají, že jim vůbec není chladno. Je přece ráno, a ráno je na fotku to pravé světlo.
Eiffelka může být ve slunci, v mraku, a sluší jí to i v mlhovém závoji. Jako kulisa je jedinečná.
Běháte rádi? Zkuste pařížský Ostrov labutí. Pod mostem dokonce potkáte českou stopu. Už pár let tam ve spacáku bivakuje český bezdomovec. Je trochu na hlavu, ale za bagetu je rád.
Rychle vydýchat u Sochy Svobody, která je kopií té v New Yorku, jen čtyřikrát menší.
Pokračujte směrem k horkovzdušnému balónu, který vás vynese do oblak. Je v Parku Citroen, po nábřeží řeky jste tam hned. U Mostu Mirabeau poeticky zarecitujte verše Apollinairovy:
"Pod mostem Mirabeau se Seina valí
Ach, lásky mé,
vzpomínám na vás, věrný pozůstalý
Radost se vždycky v srdci střídá s žaly."
Nechcete běhat a nemáte náladu?
Zajděte si poplakat na hřbitov Cimetiere de Passy. Společnost vám bude dělat skladatel Claude Debussy anebo třeba malíř Manet. Rozsvícené svíčky vám prohřejí celý den, uvidíte.
A že se zrovna do Paříže nechystáte? To přece nevadí, protože pestrobarevné stromy, opadávající vinice a osvětlené hřbitovy máte za humny.
Hodina navíc je va vašich rukou, přece ji neprospíte...
