Francouzi mě po ránu přivádějí do varu

Ti, kteří čekají nějaké pikantnosti k tématu Francouzi a sex musím bohužel zklamat. Naopak, jde o povzdechnutí nad zcela všedním a každodenním tématem ranního deponování dětí do školních zařízení v Paříži. Krásné město by to bylo, bez Francouzů:-)

"Za tu dobu, co tu žijeme, už by sis na to mohla zvyknout", říká mé vnitřní já každý pracovní den ráno mezi 8,20 - 8,30 hodin. To je totiž doba, kdy se otevírají brány. Brány zařízení školních i předškolních, a v těchto deseti minutách je třeba děti zavést, rozvézt, odbavit, předvést před zařízením výstup: "Krásný den, ty můj poklade, miláčku, krásko, a pěkně studuj!" tak, aby to všichni viděli. Přeskočit nesmíte rituál olíbání obou lící svých známých mužského i ženského pokolení, neboť je to včera, co jste se viděli naposledy.

Co na tom, že Vaše auto stojí v silnici před školou a ucpává průjezd ostatním hlasitě troubícím vozidlům?Co na tom, že stojíte ve dveřích, kam se tlačí další účastníci povinné školní docházky se svými rodiči? Co na tom, že Vaše děti v rámci Vašeho "dveřního" rozhovoru s ředitelkou zařízení na téma placení obědů svými koloběžkami napříč blokují chodník a vytvářejí překážkovou dráhu pro spolužáky.Vy teď zrovna potřebujete...

Do toho většina správců objektů a domovníků zrovna v tomto desetiminutovém intervalu vyváží popelnice či ostříkává chodník, aby je co nejvíc lidí vidělo v akci.

S dětmi každé ráno absolvujeme opičí dráhu mezi popelnicemi, hadicemi s vodou, psími exkrementy a koloběžkami, následně mírné zahřátí vydýcháváme v zácpě spolužáků a rodičů tlačících se dovnitř či ven, vpravo, vlevo. Trochu mi to připomíná dětskou hru Hutututu. Na jeden dech se slovy Hutututu se na hřišti protihráčů snažíte pochytat co nejvíc obětí.

V úzkých uličkách před třídami se naposledy proderete dvojicemi rodič-potomek, sundáte kabát a utíkáte ven v režimu Hutututu. Oblečení i boty se dětem nechávají po celý den, takže sláva holínkám, kozačkám, sněhulím a zapařeným nohám. Na spaní, které je dopřáno pouze tříletým se aspoň vyzují, ale oblečení jim zůstává.

Takto fungují po celý rok v intervalech: 6 týdnů škola/školka a 2 týdny prázdnin. Není divu, že již od tří let se učí do půl páté a dříve volné středy jsou nově nahrazeny středeční výukou do půl dvanácté. Chůvy, starejte se...

A další školní rok? Dostanete nového učitele, kolektiv se promíchá, nejlepší kamarádi se rozdělí, aby se nevytvářely pevné přátelské vazby a naopak posilovala individualita jedince.

A egoismus? Další generace sobečků, kteří neví anebo ignorují jednoduché principy, které našim českým dětem od malinka vštěpujeme my. Lidi, o co lépe by se nám všem žilo při respektování jednoduchých pravidel, zkusme pro začátek tři:

Nejdříve se vychází a pak se vchází

Chodí se vpravo

Nepředbíhá se

A až příště budete kritizovat české školství, přijďte se k nám pěkně podívat a krev se vám bude vařit v žilách.