Pravděpodobnost nula a byli jsme to my. Já a můj manžel jsme se museli smířit se smrtí dítěte. Julinka se narodila 23. srpna 2008 cestou z Kutné Hory do Prahy, v Kolíně. Tiché, klidné, bezproblémové miminko. Horečka jí vyletěla v den, kdy jsme celá rodina měli odjíždět do nového domova v Paříži, věci přestěhované, byt přichystaný. Pohřeb měla tři týdny poté.
Čím jsem starší, tím častěji si uvědomuji, že každý si nese svůj kříž, a smrt dítěte patří mezi ty nejtěžší. Kdo to nezažil, nemůže nikdy zcela pochopit tu bolest, bezmoc a prázdnotu, jakou pociťuje rodič, který nemůže pomoct svému dítěti. V tomhle ohledu je každý se svým utrpením sám.
Pan doktor z dětské pohotovnosti na Bulovce nás poslal s naší půlroční holčičkou dvakrát domů. I po těch pěti letech mám problém mu odpustit. Po bezesné noci už jsme se nenechali odbýt a vyžádaný pediatr nás sanitkou okamžitě transportoval s podezřením na pneumokokovou meningitidu na Karlov, dětskou úrazovou JIP. Přitom stačil zákrok za padesát korun, jedno píchnutí do prstu, a z něj zjištění hladiny CRP. To naše -pozdě- už bylo 350.
Čekání na uzavřeném oddělení, kde na chodbě visí rámečky s fotkou dítěte a poděkováním lékařům za obětavost. Obrovská touha, aby ten náš rámeček visel mezi nimi. Křečovitá objetí s manželem a slzy.
Nejhorší obavy se bohužel naplnily a nákaza pneumokokem, který napadl mozek Julinky se potvrdila. Doma zjisťujeme, o jakou hrůzu jde, a varianta ohluchnutí nám připadá jako malé vítězství. Lékaři neví, dítě musí být uvedeno do umělého spánku, postupně přestávají fungovat ledviny a Juli je napojena na mimotělní oběh.
Péče lékařů i sestřiček je perfektní. Jak asi spí někdo, kdo pracuje v podmínkách, kde úspěšnost léčby a zásahu je spíš 20 než 80 procent? Všechny ty úrazy, předčasně narozené děti, urgentní příjmy musí být velké sousto i pro otrlé. Jak dlouho se takový zápřah dá vydržet?
Náš pan doktor se snaží vždy najít alespoň jeden pozitivní bod dne, já doma stále odstříkávám mléko, které denně nosíme do nemocnice. Odjezd se odkládá, nervy pracují, v zoufalství kontaktuji homeopaty, kartářky, ale úleva a naděje nepřichází. Přezpívala jsem Julince všechny písničky, a že jich znám. Vyžádaná psycholožka je pro nás utrpením a já si uvědomuji ten paradox. Oddělení, které ve vypjatých, život ohrožujích případech funguje bezchybně, není absolutně připraveno na komunikaci, pomoc rodinným příslušníkům, kteří se často v kritické situaci, v jaké se náhle ocitnou, orientují jen těžko. Není tu psycholog, který by s vámi mluvil, není tu lékař, který by vám předepsal prášek na spaní, protože týden už nemůžete oka zamhouřit. Není tu kněz, který by pokřtil, vyzpovídal či dal poslední pomazání odcházejícím duším a povzbudil pozůstalé.
Tu nejhorší pravdu se dozvídáme jednou větou, která je následována dotazem na možnost použití srdce našeho miminka k transplantaci. Mozek je nenávratně poškozen, z etických důvodů už nebude napojena na umělou ledvinu. Jak dlouho může fungovat tělo bez ledvin? S transplantací bez váhání souhlasíme a nezbývá než čekat. Srdíčko naší holčičky krev a mlíko s váhou 8 kilo v půl roce je silné a dokáže fungovat dalších 8 dlouhých dnů. Dnů, kdy prosím lékaře, aby už Juli mohla klidně odejít, a jsem si jistá, že bych využila práva na euthanasii, pokud by to bylo možné. Držím v náručí dítě, které se zrodilo z naší lásky na krátkou dobu sedmi měsíců, kdy nám a svému bráškovi dělalo jen radost. Julinka se vydala na svou poslední cestu tam, odkud není návratu.
Po pohřbu jsme za tebe, Juli, zasadili v Arboretu malý stromeček - cedr. Letos jsme ho s tátou, bráchou a tvojí malou sestřičkou zkontrolovali a krásně roste i s malou cedulkou se tvým jménem.
Dnes bys ke svým šestým narozeninám dostala aktovku a za týden šla do školy. Sfoukla bys svých šest svíček a přála si splnění těch nejtajnějších přání. Posílám ti do nebe pusu a happy birthday, Juliánko. Stejně jako ti ji nejspíš pošlou máma a táta dítěte, ve kterém bije tvoje silné srdíčko.
