Často používaný citát francouzského prezidenta Charlese de Gaulla: „Jak mám vládnout národu, který má na každý den v roce jeden druh sýra?“ se mi vybavil při pozvánce na první pařížský sýrový den “Cheese Day“.
Dobře vím, že francouzská nedbalá elegance se velmi často přenáší i do francouzské nedbalé organizace akcí, nicméně jsem vyrazila na pověstná Elysejská pole, abych se přesvědčila na vlastní oči.
Nepřekvapilo a naopak potěšilo mě posunutí začátku akce z 10 na 11 hodinu. Přece jen, degustovat při pondělku sýry s vínem k svačince je i pro zkušené konzumenty vcelku brzy.
Před krásnou budovou Pavilonu Ledoyen, který je od náměstí Concorde nebo chcete-li náměstí Svornosti, co by kamenem dohodil, již stála reklamní vozidla s logem tohoto prvního jednodenního ochutnávkového festivalu, jak místní říkají veletrhům.
Po odložení kabátů v šatně, jež byla nicméně do hodiny zcela plná, a odprezentování vstupenky za 15 EUR celodenní (10 EUR na večerní ochutnávku) jsem vplula do sálu s připravenými sklenicemi na víno, talířky a nožíky na ochutnání sýrů – no, radost pohledět. Vše krásně načančané, vystavovatelé s úsměvem na lících.
Stánků nebylo mnoho, odhadem kolem patnácti. Sýry francouzské provenience pochopitelně válcovaly dva stánky se sýry italskými a jeden stánek s holandskou goudou. Zde bych nicméně velmi vyzvedla pecorino s lanýžovou příchutí, které bylo vynikající. Též holandská stará gouda se začíná objevovat i na typických francouzských trzích, ač by si sortimentem Francouzi jistě vystačili sami.
Stánky s notoricky známými značkami, které znají všichni Francouzi ze supermarketů (máslo Elle & Vire, sýry Saint Agur, Caprice des Dieux) naopak překvapily variací receptů, na které jejich produkty můžeme použít. Chutnaly i vypadaly výborně.
Zastoupen, překvapivě, nebyl Roquefort, k jehož vzniku se váže pěkná pověst. Zamilovaný pastýř zapomene v jeskyni skývu chleba a kus domácího ovčího sýra, když se narychlo vydá za svou láskou. Když se po měsících do jeskyně vrátí, chléb je již suchý a plesnivý a na sýru modravá plíseň...Ochutná - a voila - pikantní chuť Roquefort, ovčí modrý sýr spatřil světlo světa.
Na sýrovém dni byly k ochutnání jemnější varianty modrých syrů z téže oblasti (Auvergne) z kravského nikoli ovčího mléka. S bílým vínem a kouskem chleba s fíky či ořechy - za sebe dávám velké plus.
Pouze jeden stánek byl věnován sýrům kozím. Kozí produkty jsem se naučila jíst až ve Francii. U nás v Česku jsem kozí mléko odhalila podstrčené v čerstvém jahodovém koktejlu i ve feta sýru a dlouho jsem se zdravým kozím produktům bránila. Cítit je prý mléko pouze pokud zvířata nejsou pasena venku a svůj život tráví v chlívku. Expert nejsem, ale nyní kozí sýry miluji. Na Cheese Day jsem poprvé zkusila “kozí šlehačku“ - z čerstvého kozího sýra vyšlehanou pěnu s redukcí z červeného sladkého vína Pineau a kousíčkem kandovaného bergamotu. Největší a nejchutnější překvapení festivalu.
Stálicemi mezi sýry a mými nákupy jsou sýry tvrdé z východní části Francie (pohoří Jura, Alpy). Emmentál pro opatrné, Comté pro všechny a Gruyere pro fajnšmekry.
Nakonec jsem si nechala Normandii, produkty normandských kraviček, které poznáte podle typických hnědých flíčků kolem očí - vypadají, jako by krávy nosily brýle. Neufchâtel ve tvaru srdce, hranatý Pont-l‘Éveque či kulaté Camemberty. To vše doplněno Cidrem, nápojem z malých jabloní výrazné chuti a samozřejmě Calvadosem – jablečnou pálenkou z dubových sudů.
Calvados jsem si dala na závěr jedenapůlhodinové degustace a vesele vykročila do slunečného odpoledne.
Francie nejsou jen památky, ale snoubení chuti jídla a pití, které této zemi dává její kouzlo. Užívat si. Kdy, když ne dnes?
