Před týdnem se v Paříži uskutečnila BÍLÁ NOC. Noc, kdy v ulicích můžete vidět umělecké instalace, dostanete se na místa, která jsou mnohdy veřejnosti nedostupná či do muzeí, do kterých je vysoké vstupné. Fenomenální propagace.
Propagace svědčíčí o tom, jak Francouzi umí sami sebe dobře prodat. Obrovské bilboardy zvoucí k účasti na BÍLÉ NOCI, plakáty sítě MHD a zajištění provozu v průběhu BÍLÉ NOCI, ve tmě postávající informátoři rozdávající mapy s doporučenými trasami a aktivitami BÍLÉ NOCI. Už bych mohla mít po těch letech v Paříži rozum, ale opět se dávám nachytat. Hlídání dětí zajištěno, stánky s jídlem a pitím na trase lokalizovány (manžel). Vyrážíme do ulic. Volba padla na Severozápadní doporučenou trasu.
V prvním temném parku fasujeme mapu, jejíž maličká písmenka stěží rozluštím za použití svých poměrně silných brýlí a aplikace baterka na iPhonu. Park Monceau je ponořen do tmy, z níž (atrakce číslo jedna) se ozývají zvuky cikád (vzpomínka na dovolenou v Provence či v Chorvatsku?), pidižabiček z tropických oblastí, houkání sov a dalších ptáků. Společně s mnoha temnými stíny po strašidelném houkání shlédneme muzeum na trase, videoprojekci fotek na zdi ve dvorku jednoho z mnoha secesních domů a jede se dál. Teda, šlape se dál. Luštíme v mapě, s podobně ztracenými Japonci na trase hledáme instalaci ledových koulí, které se za hudby pomalu roztávají působením letek světla. Zklamání z expozice dokresluje vedle stojící chladící vůz, o němž můžeme spekulovat, zda dodal exponát či zmražené hamburgery stánku s občerstvením opodál.
Mapa nás vede dál do parku, kde provoz houstne. V hustém zástupu lidí pomalu postupujeme, stráž u vstupu informuje, že jde o expozici, při jejímž překladu váháme mezi jelenem (zdá se nám nepravděpodobné) a skleníkem (to spíš, přece jen se blíží konference COP 21 o životním prostředí). Chyba ! "A" je správně, jak napovídá jeden z mála osvětlených bodů parku, na němž je umístěn obrázek lesa a tu - překvapení - z reproduktoru na nás ryčí jelen v říji. Vybavuji s podivný český film Muži v říji a zvažuji, co si o expozici myslí všichni ti lidé kolem mě. Jsem divná já, dělá si z nás autor srandu, nebo je tohle fakt umění? Každopádně je umění na takovou kravinu nalákat tisíce lidí.
Nazrál čas poohlédnout se po něčem k jídlu. Míjíme jednu z expozic, která zve na dánského autora, jež modrým světlem ztvárnil vodní hladinu. Vím, že Franouzi milují fronty, ale něco takového jsem snad v životě neviděla. Had, vinoucí se před parkem, kde světlo problikává nemá konce, a další a další kulturychtiví bělonoční účastníci se řadí jeden za druhého. S vyvalenýma očima vynecháváme a vida. Opodál dvě kouřící maringotky, moderně řečeno footrucky vyhlášených expertů na hamburgery a smažené sýry. Ke konzumaci láká fronta, která jde kupodivu rychle. Přece jen ještě není tak pozdě. Ale...hamburgerman zjisťuje, naštěstí až když obdržíme své porce, že mu docházejí hranolky. A to je teprve půl jedenácté, BÍLÁ NOC v plném proudu ! U maringotky vedle se fronta povážlivě zmenšila, a je to k nevíře, došel jim sýr i bageta. Další bude možná za hodinu. Podnikavý našinec by zaplul do první večerky, vykoupil šunku, sýr a toustový chleba, prostě by si poradil. Zatímco všichni tři hoši z maringotky teď budou nejmíň hodinu trávit kouřením a vysvětlováním klientům, že jim, představte si, došlo zboží. Oni totiž takový zájem, světe, div se, nečekali. Ještěže pivo teče.
Statečně se řadíme do průvodu, který směřuje po trati bývalého vlaku, k tunelu s další světelnou expozicí. Ve tmě zakopávám o pražce a v duchu zpívám táborovou píseň "půjdu po kolejích, až na konečnou". Manžel přidává "Rosu na kolejích". Utrmácení nočním pochodem už ani necekneme v tělocvičně, kde na žebřinách visí plakáty s Ježíškem na kříži v maskáčích, nejspíše tvůrčí experiment sociálně slabších žáků místní základky.
V nohách mám už tisíc mil, je další z písní, která se mi na závěr putování temnou bílou nocí vybavuje, když po pěti hodinách lezu do metra. Zase jste mě, kluci a holky francouzský, dostali, a se mnou i ostatní tisíce nočních ptáků. Asi znáte konec té písničky...CARPE DIEM, život je krátký. Do postele padáme s pocitem noční romantické procházky ve skupině. Dobrou noc a sladké sny.
