O průběhu francouzského září jsem psala před rokem, jak ale vypadá akce RENTRÉE v reálu? Čeho se malí Frantíci bojí, a co je ve francouzských školních zařízeních jiné než u nás v Česku? Minimálně o 14 dní dřív padají kaštany.
Škola volá.
Školou je ve Francii myšlena již školka, jejíž režim je téměř shodný s režimem školních žáků. Do školy nastupují všechny děti, které v daném roce dosahují příslušného věku. Jste-li tudíž narozeni na Štědrý den, jdete do školy již v pěti letech, nejstarší děti ve třídě jsou ty lednové.
V posledních dvou letech došlo ve Francii k reformě rozvrhu, tudíž původně zcela volná středa, do níž jste museli napasovat všechny kroužky, sehnat někoho na hlídání anebo nechat dítě v družině, už není. Volnou středu nahradilo dopolední vyučování od 8,30 do 11,30 hod. Středeční 3 dopolední hodiny snížily dobu výuky v jiných dnech. Namísto v 16,30 tedy někde končí ostatní dny před čtvrtou, jinde pak mají dva dny do obvyklých 16,30 a další dva do 15 hodin.
Podotýkám, že nejde o družinu, jde o normální školní rozvrh. Od 11,30 do 13,30 mají všechny děti čas, aby se na etapy prostřídaly v jídelně či proskočily na nevelkém betonovém dvorku. Vybavuje se vám Malý Mikuláš a dohlížitel Polívka? Přesně tak to probíhá.
Ptáte se, proč se děti učí tak dlouho? Odpověď najdete, podíváte-li se na francouzský rozpis školního roku. Každých šest týdnů školy kompenzují dva týdny prázdnín. Taktak se v září zajedete v novém poprázdninovém režimu a šup, v polovině října mají děti dva volné týdny. "Kam s ním?", ptáme se s klasikem i my. Prarodiče, kroužky, dovolená, družina. Síla turistické lobby je značná, a ceny ubytování v době školních prázdnin dvojnásobné. Raději o týden protáhneme školu v červenci než zkrátit volno v sychravém říjnu. Rozum zůstává stát, ale zvyknete si. Jsou ovšem věci, které našinec rozdýchává obtížně.
ŠOK Č. 1 - Přezouvání, respektive nepřezouvání
První školní den dorazíte se svým potomkem ke třídě, jež se stěží vyrovná českým moderním, prostorným a vymalovaným třídám, a hledáte šatnu. Hledáte marně. Kabáty skončí na věšáčku před třídou. Nejen, že se nepřevlékají ve školce, skutečně ani na spinkání, jak se často ptáte, ani na tělocvik - to chodí rovnou v teplákách už z domova, oni se ani nepřezouvají. Vůbec. Je to tak. Ať je zima nebo bláto, malí Frantíci se celý den paří ve sněhulích nebo gumákách. Že z nich opadává špína a sníh a písek? Nikdo nedbá. Následkem je hojně rozšířená služba podologů - diplomovaných pedikérů, kteří řeší vložky, klenby a samozřejmě plísně. Není divu.
ŠOK Č. 2 - Změna kolektivu
Potomek se po prázdninách těší na své spolužáky, kamarády z loňska. Chyba lávky. Česká varianta od první až do deváté tu nepřipadá v úvahu. Kolektiv je již od školky každoročně obměňován. Dvě až tři třídy v ročníku se promíchají, kamarádi se rozdělí, a nikdo se tomu nediví. Až na cizince. Má-li být cílem posílení individuality (či egoismu) na úkor kolektivního myšlení a přátelských vazeb, tak se to Francouzům vcelku daří.
Stejně, jako se mění třídy, mění se i učitelé. Každý ročník děti učí někdo jiný, což může být fajn, pokud dítě narazí na špatného kantora, a na škodu, jde-li o učitele, který již zná silné a slabé články ve fungování třídního kolektivu.
ŠOK Č. 3 - První třída není první třída
Skutečně, francouzský systém je se svým názvoslovým unikátní. První třída je třída přípravná, ve zkratce CP, následuje základní třída číslo 1 a 2, CE1 a CE2, a pak třída střední 1 a 2. Můj páťák je tedy ve třídě CM2 a k tomu A navíc. No chápete to?
Po základce, což je 5 tříd, jdou děti do college, kde se roky prakticky odečítají do maturity, český a francouzský systém sjednotí v názvosloví třída šestá, nicméně česká sedmička je pátá a na střední školu jdou ze třídy třetí na lyceum, střední školu. Lyceum je na tři roky, a jde o třídu druhou, první a konečnou, kdy se připravují k maturitě.
Uf, systém je složitý, a když nevím, odpíchnu se od šestky a na prstech odpočítám.
Abych vás nezahltila pouze popisnými informacemi, ve Francii jde i o emoce. Hlasité povzbuzování potomků slovy miláčku, poklade, anděli, zlatíčko se po ránu rozléhá celou ulicí, ovšem pouze v intervalu, kdy je škola otevřena k přejímce zboží, myšleno žáků. Interval bývá maximálně čtvrthodinový. Naše škola otevře brány v 8,20, a zavře je v 8,30. Že chcete jít do práce dřív, ale váš prvňáček to ještě sám nezvládá? To není náš problém.
Kromě loučení s potomky jsou první týdny měsíce září charakteristické objímáním, líbáním a podáváním rukou všem spřáteleným rodičům, které jsme za celé dva měsíce prázdnin neviděli. Naštěstí též limitováno dobou určitou, po týdnu už si stihnou sdělit kde kdo dovolenkoval, a líbací deficit je naplněn.
I já vás z Paříže líbám a přeji úspěšný školní rok. A pochvalte si tu vaši školu, nevíte, co máte:-)
