Velká holka

Poslední dobou si připadám tak nějak dospělejší. A taky nudnější. Našla jsem si práci, chodí mi výplata, vařím si, řeším, jak prát ekologicky a chci si koupit nový iPhone. A už mě to nebaví.

Nedávno jsem dostala práci na plný úvazek. Tak nějak to ke mně přišlo a ani jsem se nemusela snažit. S tím přichází to, že musím každý den vstát a jít do práce. A nemůžu si říct, že dneska nepůjdu, protože jsem přišla domů až ráno a mám kocovinu nebo se mi prostě jen nechce. To už je fakt dospělej život.

Čím ještě se projevuje moje dospělost? Konečně jsem opustila kolejní pokojíček a už mi nikdo nekrade lososy. Což je teda trochu nuda, ale co se dá dělat, že jo. Taky jsme měli doma moly, který jsme museli dost složitě hubit, to bylo vlastně docela napínavý. To jsem si potom přišla jako zasloužilá matka, která chodí po DMku a hledá stříkače na moli, nemůže je najít a pak tam bulí někde v koutě u čističů na záchod. S vlastním bydlením souvisí taky takový ty věci jako je třeba praní. Velkou zábavou se pro mě teď stalo hledání ekologických prostředků na praní. To řeším několik večerů a dost jsem se v tom našla. Akorát pořád nevím, jestli je lepší prací gel nebo mýdlový ořechy.

Další změnou je vaření. Vařím. Já. Ta holka, která neuměla udělat ani těstoviny, vaří. Třeba hrachovou kaši nebo rizoto. Jsem prostě dobrá, co si budeme namlouvat. Taky jsem vyhrála soutěž o nejlepší posvícenecký koláč. A co jako, že se zúčastnilo 5 lidí? Zvítězila jsem, ta nová chňapka v kuchyni to dokazuje. Teď si řikám, že mi místo toho taky mohli dát flašku vína. Kuchařka jako já se totiž bez chňapky hravě obejde.

Nedávno, v pátek večer, jsem si volala se svou kamarádkou a vyměňovaly jsme si recepty. V pátek večer. Chápete to? Asi fakt stárnu.

No dobře, něco z tý starý Petruny ještě zůstalo. Na večírky chodím pořád, víno taky piju po litrech a chlapy stále ještě balím. Ale jinak to se mnou jde z kopce. Víc mě asi bavil ten život, kdy jsem neměla prachy (ne, že bych je teď měla nějak víc než kdy jindy), nechodila do školy, protože jsem pořád žila jeden velký večírek a jedinou mojí starostí bylo, kde vezmu na další skleničku vína. No dobře, je pravda, že ani teď nemám žádný velký starosti, ale na tu úplnou dospělou dospělost se necítím. Dejte mi ještě pár let. Aspoň 7, prosím.

Jdu si dát víno, praní vyřeším zítra. A nebo pozítří. A nebo vůbec. Protože já ještě nechci být dospělá.