Jak chci vnímat svět

A zase jsem tady. V moji milované Indii. Courám se širokými třídami Dillí, cítím lehkost a radost. Vyhýbám se výmolům na silnici a současně se rozhlížím, kde bych našla dobrý chai podávaný v hliněném kalíšku.

Prach vznášející se ve vzduchu. Horko v této roční době. Nekonečné troubení aut a tuk-tuků. Prodavači pokřikující na přeplněném tržišti. Neustálý pohyb, hluk, chaos. To všechno tak dobře znám. A připadá mi to tady naprosto normální a přirozené.

I když to možná navenek není vidět, moje srdce se tetelí blahem.
🧡
Když cestujeme, díváme se na svět jinýma očima. Všechno nás fascinuje. Všímáme si těch nejmenších detailů, vůně linoucí se z pootevřených dveří, oprýskané barvy na pouliční ceduli, rytmu neznámých ulic. Svět se zdá jasnější, bohatší, živější.

Jenže já tady nejsem na dovolené.
Vrátila jsem se do země, kterou znám a mám ráda. Jsem tu částečně pracovně a částečně na setkání se starými přáteli. A přesto je moje vnímání zostřené. Smysly se probouzejí samy od sebe. Jako bych zase ožila, jsem bdělá a vnímavá.

A tak se ptám, nebylo by hezké dívat se stejnou optikou i na svůj ‚obyčejný´ každodenní život? Ne naivně, možná jen trochu obměnit čočky?

Přivítat nové ráno svěžím pohledem. Jednat bez konkrétního očekávání. Zastavit se na chvíli a opravdu si vychutnat svůj oblíbený šálek čaje. Cítit zvědavost i v úplně ´běžný´ den. Nacházet radost a vděčnost v obyčejných situacích. Usmát se na pokladní bez zvláštního důvodu.

Možná by stálo za to, to zkusit.
Možná dnes?