Co to na té józe pořád mají? Aneb vytáhni paty – aneb na kole na ostrov

Musím utéct, zmizet, odletět, abych se zklidnila a mohla se potkat sama se sebou? Určitě ne. Nemusím prchat do lesů, vod a strání, do Indie, Himálají či na opuštěný ostrov, abych našla klid na duši.

Ten klid, mír, důvěru a spojení se sebou i vyšší silou je možné najít kdekoliv, třeba u sebe doma v obýváku.

Pomáhají k tomu různé techniky: pohyb, jóga, dýchání… Cíl jógy, všech těch pozic a dechových postupů, je přeci umět sedět nerušeně v meditaci. (O jednoduchých technikách třeba někdy příště.)
Takže když někdo prohlašuje, že to balí a odjíždí, aby se „už jednou pro vždy našel“, musím se jen pousmát. Před sebou neuteču – svoje stíny mě věrně doprovodí kamkoliv.

Ale: když na chvíli opustím svůj obývák, kůlničku nebo kuchyň, může mě to krásně nakopnout. Není nic více uklidňujícího než pobyt v přírodě, bez hluku, atrakcí, sociálních sítí…
Když vyšlápnu kopec nebo šlápnu do pedálů, moje neposedná mysl se začíná zklidňovat. Pomalu, ale jistě mě rytmický pohyb přenáší do přítomného okamžiku; mysl se vyjasňuje, tělo uvolňuje. Pak už i meditace jde snáz: tělo je příjemně unavené, mysl bdělá. V józe říkáme, že jsme zklidnili rajas – neklid a roztěkanost – a zároveň neupadli do tamas – těžkosti a apatie.

Po takovém výletu, dni či několika dnech se snad dostanu do sattvy – stavu jasné mysli, vnitřního klidu, lehkosti a třeba i vlastní moudrosti. Není to stav konečný, je třeba se k němu vracet. Ale když ho zakusím, i byť jen na chvilku, jsem lapená a chci se k němu vracet znovu.

🤍
Právě jsem zažila takový lehký výšlap na kole na čínský ostrov Chongming (100 km od domu). Klid. Místa, kde nikdo nebyl (v Číně malý zázrak). Jen zvuky přírody: kvákání žab, rýžová pole, občas usmívající se místní babička nebo kůň uprostřed lesa.

Proto dělejme jógu 🤍 a / nebo se hýbejme v přírodě 💚