Parlament

„Ty parlamente!“ uslyšela jsem z vany, kde se společně koupali moji dva mladší synové. Nevědí pravděpodobně, co to slovo znamená a zní jim jaksi zvukomalebně, tak se jím vzájemně pojmenovávali. A obávám se, že toto pojmenování nebylo myšleno právě lichotivě, ale naopak jako nadávka.

Vedlo mě to k zamyšlení, jestli nám dospělým slovo „parlament“ zní spíš pozitivně nebo negativně. Nebo že by neutrálně? Troufám si vyloučit poslední možnost, alespoň u té části populace, která má představu, co parlament vlastně je. A nenapadá mě ani moc důvodů, proč by někomu v naší republice mělo toto slovo asociovat nějaké vřelé emoce. Bohužel.         

U některých vybraných televizních záběrů ze zasedání parlamentu se sice člověk opravdu zasměje, ale smích se rychle promění v slzy, jakmile mu dojde, že stejní komici rozhodují o vývoji našeho státu a vydávají zákony, které mění náš život.           

Takže asi jako ty moje děti. Až budu chtít někomu slušně vynadat, mohu mu říct: „Ty parlamente!“