ataka

buďtee klidná, takových nás je opravdu hodně. Já jsem většinou v noci chodil na pohotovost i " infarktem".  Ale medikamenty obsahující sorotonin vám může předepsat i praktický lékař, nemusíte chodit k psychiatrovi.

Ale nebude hůř, když už o tom víte...!

Panické děsy nemusí být vyvolány jenom stísněnými, nebo veřejnými prostorami. Může to být třeba i jen situace, zasazená kamkoli. Například: teď by se vůbec nehodilo, abych udělal/a tohle nebo tamto... a v ten moment je člověk vyděšený k smrti, že by právě to či ono provedl.

Jsou ale určité spouštěče, které když znáte, můžete se jich vyvarovat.

Je to například náhlé zvednutí tlaku (káva, alkohol, cigareta,...), protože to může vyvolat bušení srdce a pocity, které jsou podobné panické poruše. Mozek to vyhodnotí jako začínající ataku a člověk se už veze...

U někoho to může být prachobyčejný hlad, nebo běžná bolest břicha a už si vyděšený človek říká: zase je to tady...

Tohle, když člověk vychytá - máte najednou už jen tak 30% těch opravdových atak. A s tím už se dá bojovat. Nepodceňujte medikaci, bez ní si to člověk zbytečně prodlužuje. Hlavu vzhůru (věřte zkušenému), bude líp.

Re: Ale nebude hůř, když už o tom víte...!

A ještě: protože platí, že veškkeré psychické problémy se léčí 3x déle, než vznikají - měli by všichni ti doktoři, co vás měli za simulantku, vrátit diplom.

Protože jste popsala úplně modelový příklad - to je mělo napadnout!

Bude hůř ;)

Gratuluji ke zvládání

potíží a k odvaze se se veřejně doznat. Já Vám rozumím. Měla jsem totéž se sociální fobií. Nikoho nikdy nenapadlo, že by taková porucha mohla existovat.

To by mě zajímalo...

... jestli nás přibývá, nebo jestli se o panické poruše jenom častěji mluví, protože návštěva psychiatra už neznamená takové společenské stigma. Což by bylo fajn, protože by to mohlo aspoň pár lidem ušetřit sérii ponižujících vyšetření bez výsledku a v blogu zmiňovaný punc hypochondra.

Dát si kafe a nohy na stůl. .-)

Hlavně že to víte a to je důležitý. Už to dost pomáhá. Jsem přesvědčen, že to jde i trénovat a časem možná i bez léků, ovšem je to běh na delší, možná i dlouhou trať. Přeji hodně sil s tímto bojem, vyhrajete.

Panika

Zažila jsem panický stav 2x v letadle. Nastoupila jsem a najednou jsem si uvědomila,že tu budu zavřená a nebudu moci vystoupit. Polilo horko, měla jsem pocit,že spadnu do bezvědomí, točila se mi hlava, všechno se mi vzdalovalo....chtěla jsem se otočit a utéci. Bylo mi ale trapně, jsem zvyklá si hrát na hrdinku :-)) .Tak jsem se nějak dostala na své saedadlo,zavřela oči a snažila se myslet na něco jiného. Za chvíli to přešlo.

Takže vím o čem mluvíte, je to už rok, od té doby nic,ale tuším,že až zas poletím,tak mě to možná popadne. Ale pomůže mi začít myslet na něco úplně jiného a vydýchat to. Ve vašem případě je to četnější,tam jsou antidepresiva na místě.

Jen klid

Každá o panictví jednou přišla - přijdete o to jednou i vy.

Máte zbytečný obavy - není to tak strašný a třeba se vám to pak bude i líbit  

Re: Jen klid

Ubohé, zcestné, o Vaší inteligenci vypovídající

Neznámý strach...

Tento problém znám z vyprávění rodičů jako panická hrůza.

já nic intenzivnější zatím nezažil

Myslel, že se rozpadne celý svět a já zůstanu ve vesmíru úplně sám. V té chvíli jsem byl přesvědčen, že už mě nic nemůže zachránit. Úzkost je slabé slovo, spíše hrůza z neznámého, ne ze smrti, ale naopak, že tohle nikdy neskončí. Disociace vědomí - člověk v mžiku ztratí vazbu na své já (osobnost, minulost) a těch 30 let se najednou zdají jako pouhý sen, který uběhl během jednoho dne, anebo se nestal vůbec. Nic z toho, co jsem kdy zažil se nestalo, nikdy jsem se nenarodil, je to podvod! 

Fyzikální čas ztrácí význam.

A tělesná depersonalizace je už takový bonbonek. Člověk leží a najednou s hrůzou zjistí, že má tělo: "Prokrista, co to je?! Proč V TOM jsem?"

No, alespoň se člověk nenudí.

Re: já nic intenzivnější zatím nezažil

Tak to verim ze ma clovek o zabavu postarano! No fuj, tohle nechci teda