Mezi něčím a "něčím"
Posledních pár dní mám pocit, jakoby se vše točilo a nějak "plulo" okolo mé maličkosti. Jak jsem napsala, jsem fatalista, věřím na osud a nikdy by mně nenapadlo, že budu doslova a do písmene "čumět do blba" a přehodnocovat v sobě víru, osud, náhody a podobné věci.....nechápu, leč je to pravda a zkusím Vám to sem, milí čtenáři, poctivě napsat. Protože když Vám něco a někdo během 24 hodin zachrání třikrát život, musíte nad tím přemýšlet...
V první řadě jsem šla do krámu. Máme vietnamskou večerku pár kroků od baráku a s vietnamci tam prodávajícími dobré vztahy. Měla jsem po chřipce, zabalila jsem se tedy do pár triček, navrch mikinu s kapucí a šla jsem. Nakoupila jsem si a viděla, že jak vždy chodím zkratkou po trávě, tak tam jí zrovna sekali. Dobře, vzala jsem tašky a půjdu normálně po silnici. Narazila jsem si kapuci a jdu a navíc jsem skoro hluchá, vlivem rýmy a zahlenění po chřipce úplně hluchá. Jdu. Najednou mne někdo strašlivě praštil do ramene, ale strašlivě. Upadla jsem na zem, tašky se rozletěly, nákup všude možně, já se válela na zemi v rozmoklém bahně, kolem prosvištělo Porsche řízené nějakým debilem, konsternovaně jsem se dívala za tím autem, to auto narazilo do sloupu vysokého napětí, zkrátka havarovalo, řidič vylezl, ale kapota zdemolovaná. Nic, o čem by se říkalo v hlavních zprávách....
Ten sloup, to jsem mohla být já. Kdo do mne vrazil, kdo mne odstrčil, nevím. Když jsem se šla koupat, našla jsem na pravém rameni obrovskou podlitinu. Když jsem se po tom, co jsem upadla, rozhlížela kolem, nikde nikdo opravdu nebyl a to auto to být nemohlo, to právě projelo kolem, až když jsem byla na zemi. Doma jsem o tom dumala - napadla mne jedna věc . "děda" - můj dědeček, který umřel v 48 letech, když mi bylo šest. Když jsme před rokem dávali do hrobu babi, hrob se musel vykopat, že, a s ním i děda, tedy jeho pozůstatky. Já jsem šla jen jednou se podívat, jak pokračuje kopání hrobu a hrobník mi řekl, ať jdu pryč. Říkala jsem mu - "ale co, mě to nevadí, já se jen podívám..." a tam byla taková papírová taška a v ní byl děda. No, tedy, co z něj zbylo. Hrobník šel na cigáro a já se podívala dovnitř....zbyla z něj jen stehení kost a kus lebky, temeno a čelist. Klekla jsem si u té tašky a bylo mi všelijak...ne, že by mi bylo na zvracení nebo tak, to vůbec, já viděla prostě dědu, kterého jsem si vůbec nepamatovala - řekla jsem mu" "tak ahoj", pohladila temeno a šla si po svých. Z toho noční můry fakt nemám a tak přemýšlím - nebyl to děda,, co mne tak nešetrně odstrčil, abych nestála v cestě rozjetému autu?
Další hodně divná věc se stala, když jsme nechali uspat Amálku, kočičku mojí. To už bylo před měsícem, psala jsem to na blog také. Měla v zadeli ledviny, veterinář jí uspal u nás doma, nemuseli jsme jí nikam vozit nebo jí stresovat cizím prostředím, odešla v klidu, tiše a mezi námi. Brečela jsem snad týden, strašně mi chyběla a chybí. Měla takový zvyk spát mi v nohách na peřině a já jí opravdu cítím, jak tam tlapká, točí se dokola a tzv. "šlape", že v polospánku jí tam opravdu cítím. Prý je to reakce svalstva nohou, které je zvyklé na to, že tam kočka posledních deset let spala, bylo mi řečeno. Že u nás doma Amálka nestraší.
Dobře, řekla jsem si a nechala to být. Amča měla také zvyk budit mně hlazením packou se zataženými drápky po tváři. Upekla jsem krásnou sekanou, vyndala jí z trouby a dala vařit brambory. Byla jsem unavená a "že si jen tak na chvíli lehnu" odebrala jsem se s čajem a časákem do postele. A usnula jsem tvrdě, velmi tvrdě. Chrápala jsem tak, že jsem absolutně zapomněla na brambory......a najednou Amálka...já vím, že to byla ona - něco mne šimralo a hladilo na tváři a něco mokrého (čumáček její) mi vráželo do nosu.... v polospánku jsem se po ní ještě laškovně ohnala a říkám "Amčo, ty jedna..." a najednou mi to došlo - všude smrděl plyn, vyvařená voda od brambor, brambory spálený na uhel a už začaly hořet, mohla jsem se udusit nebo vyhořet nebo nevím....nebýt Amči......já tomu pořád nerozumím.....je někdo, kdo nás varuje? Kdo nebo co se o nás stará? A proč?
Slíbila jsem tři příběhy, tak poslední je taky věc, kterou nechápu. Když jsem byla malá, cca 3 roky, mámě se zdál sen. Byla celá vyplašená, že prý nade mnou lítal upír a vykloval mi uši a byla tím snem posedlá celý týden, pak se uklidnila....Ještě pak popisovala, jak se bála "jááá kráva blbá, to jsem vás vyděsila, seděl Petrušce na rameni a kousal jí do ucha....to bylo strašný, tak se na mně nezlobte"...No a Petruška - čili já - ve třech letech týden po tom mámině snu o "upírech" jsem byla s tátou na pouti a on mi tam vystřelil v takových těch "válečcích", jak si vytáhneme štěstí atd....náušničky visací na klipsnu a řetízek, kočičí zlato. Dovedl mne domů, já parádnice....a najednou . přilétla straka. Straka.
A začala klovat do mých nových náušnic, rvala mi řetízek, prý jsem řvala tak strašně, že si mysleli, že mne budou muset odvézt do nemocnice...ta straka byla ochočená, sousedů, ulítla jim, šla po všem, co se blýskalo. Ale jak se mohl mamině zdát týden před sen, že mi upír vyklove uši? Jak je to možné?
Vážení, já nad tím radši lámu hůl. Někdy nás prostě zachrání vyšší síla, někdy sny, někdy mrtvá kočka.... jsou věci mezi ¨"nebem a zemí", nad kterými zůstává rozum stát. Alespoň já se opravdu zamýšlím nad tím, co se to vůbec stalo....
Krásnou středu přeje vaše Petra.
Petra Pavlíčková
Punčocháče v mrazáku
O lidské zapomnětlivosti bylo napsáno jistě již mnoho a mnoho knih, článků, ba i vědeckých "tlustopisů" Nechci se tímhle blogem vydávat na půdu zapomínání jaksi "lékařského" - čili psát o tom, jak s věkem slábne paměť - to všichni víme a víme také, jaké příšerné důsledky to mívá například v podobě stařecké demence či "alzheimera". Ne, chci trošku tohle nepříjemné téma odlehčit a napsat o zapomínání ještě jaksi v "mládí" - trošku na humornější notu a vydat se na půdu historek, kterýma jsem zásobená bohatě od své rozvětvené rodiny či okolí.. Nadpis Vám, milí čtenáři, může připadat trošku matoucí, ale vězte - stát se to může naprosto každému - každý někdy něco někde zapomene, nebo udělá nějaký podvědomě nesmyslný krok, nad kterým pak v úžasu jen nevěřícně civí a říká si: "ježišmarjá, jak jsem mohl být takhle blbej!!"
Petra Pavlíčková
Princezno, co to máš sebou za vopici????
Příběh na téma kolo pro Ona dnes: "Ahoj, prosímtě, děláme novou kuchyni, můžeme si k vám do sklepa dát pár věcí, než to všechno upravíme a opravíme, u nás není k hnutí.." poprosila mne kamarádka z vedlejší vísky, která konečně s rodinou bydlí. Sice v bytě na hypotéku, ale je to 4 plus 1, vzdušné, prostorné a jelikož má tři dítka ve věku 11, 10 a 8 a manžela, tak z jejich podnájmu v 1 + nic, ve kterém se krčili doposud a platili nehorázné nájemné "paní domácí", která je opravdu odírala, je to opravdu pro ně velký skok kupředu.
Petra Pavlíčková
Roštěná na roštu aneb polibte mi zadel
Omlouvám se za možná trošku expresivní titulek..leč co, pravda se musí naplno říci...ať je to jak chce. Včera mi manžel dal dáreček - zabral (tím myslím výplatu) a pozval mne do restaurace. Podotýkám, že to je u nás velká oslava, to se stane jednou za rok, jinak "sušíme hubu" a snažím se vařit jídla výživná, leč levná. Najednou pozvání do restaurace, oblékla jsem se, načančala se a že tedy pojedeme do jedné, která se nám v minulosti osvědčila.
Petra Pavlíčková
Ztracená
Ztratili jste se někdy? Kdekoliv, může to být všude, v davu, v cizím městě, v cizí zemi, najednou dezorientovaně bloudíte neznámým terénem a začne vám tlouct srdce a bojíte se? To jste ještě dobří, protože "ztracení" se přihodí alespoň jednou za život naprosto každému bez vyjímky. Ale co třeba řeknete na to, že se někdo ztrácí cca jednou týdně a to na místech jemu známých a okoukaných? "Asi počínající Alzheimer, bohužel,", řeknete si. Ale ne, to naštěstí ještě není. To jen já jsem ukázkovým příkladem matlala, který se ztratí naprosto, ale NAPROSTO všude.
Petra Pavlíčková
Když se vám stane megatrapas..
nezoufejte - myslíte si asi v tu chvíli, že se musíte hanbou do země propadnout, ale není tomu tak - hitparáda trapasů a ultramegatrapasů je velmi rozmanitá a ten váš "trapásek" snadno zanikne v plejádě dalších, podobně, i hůře postižených jedinců. Téma trapasů by vydalo na samostatnou knihu, já přináším jen pár exemplárních příkladů, které se staly buď mně osobně, v mé rodině nebo blízkém okolí. Snad si po jejich přečtení oddychnete - že to, co se stalo vám, není ještě tak hrozné.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
„Mami, ve zdech je příšera,“ tvrdila holčička. Dům ovládlo 60 tisíc včel
V domě rodiny Classových v Severní Karolíně číhalo po několik měsíců opravdu nečekané překvapení....
Silný vítr komplikuje dopravu. Z Havlíčkova Brodu nejezdí vlaky na dvou tratích
Silný vítr potrápil hlavně řidiče na Pardubicku. Z důvodu pádu několika stromů museli policisté...
V O2 areně prochází voda magnetickou rezonancí. Zlepší led pro MS v hokeji
Organizátoři se připravují na mistrovství světa v ledním hokeji, nedávno instalovali unikátní...
První máj lákal motorkáře, nehodu na Klatovsku jeden z nich nepřežil
Krásné počasí a sváteční volno vytáhly ven motorkáře, jarní vyjížďky měly ale v Plzeňském kraji i...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!