Když si člověk slepí pr.el

Člověku se může stát ledasco. Občas užasneme v údivu nad tzv. Darwinovou cenou, kdy se nominovaní zprovodili ze světa, nebo se "alespoň" zbavili plodnosti takovým způsobem, že je lepší, když genofond lidstva neobohatí - viz například pár vzpomínek na nominované - sběrači kovů, co si pod sebou podřezali podpěrné trámy střechy, která na ně posléze spadla, nebo ten s odpuštěním blbec, co nalezl ruční granát, dal ho doma do svěráku a chtěl vrchní část odříznout příruční pilkou. Ono se stane ledasco. Ale to, co se stalo našemu nejmenovanému sousedovi, to stojí opravdu za to.

V pondělí večer cca v jedenáct jsme se dívali s mužem na televizi a pomalu jsme chěli spát. Já ještě nakrmila kočky, vyčistila si zuby a hurá do pelechu. Najednou zvonek. Nejdřív jen malé trr... "ježišmarjá, kdo to může bejt takhle na noc?" rozčílil se manžel a protože spí v zimě v takové směšné noční košili, požádal mne, abych šla otevřít já. Já si říkala: "To snad není možný, kdo to je...v jedenáct v noci člověku nedají pokoj..." brumlala jsem si pro sebe a zvonění se měnilo v trr.. na trrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr...prostě velmi naléhavé. To už zbystřil i manžel, na noční košili si velmi provizorně navlékl tričko, takže vypadal, jako když má na sobě šaty a otevřel dokořán dveře od bytu.

Na prahu přešlapoval soused z vedlejšího baráku. No - přešlapoval - on spíše byl přikrčen v podřepu a něco si tam s manželem šeptal, velmi naléhavě. Já neslyším skoro nic, takže jsem jen z pantomimy odezřela velmi emotivní výměnu názorů, při jejímž závěru soused sepjal ruce v prosebném gestu, skoro klečíc na naší rohožce. Manžel kývl, něco mu posunkem pokynul a pak šel do ložnice a oblékal se. "Co se děje?" vyštěkla jsem v domění, že jde o nějakou chlastačku, kam ho manžel poveze. Muž mne odmávl jednoznačným gestem: "nepleť se do toho", vzal klíčky od auta a obouval se. Při bližším pohledu do jeho tváře jsem si všimla, že nemá daleko k nějakému výbuchu. Oči měl vykulené, slzy v nich, třásla se mu brada a vypadal buď že někdo umřel, nebo že ze všech sil potlačuje smích. Zabouchl dveře a v zápětí jsem  viděla odjet naše auto i se sousedem.

Na odpověď jsem nemusela čekat dlouho, cca půl hodiny, po které se manžel vrátil. Vyběhla jsem mu naproti a on se doslova a do písmene sesunul za dveře, kde si sedl a začal řvát smíchy. Doslova řičet.

"Prokristapána, kde jste byli, kam jste jeli?" tázala jsem se nechápavě.

"CHecheche...éééh....poslouchej dobře...éééch" zalykal se manžel v záchvatu smíchu: "Vezl jsem ho na pohotovost....ten pitomec šel doma ze záchoda, jo....a chtěl si namazat prdel mastičkou na hemoroidy, kterou měl ..éééch...na poličce u záchodu...škyt...položenou...a jak si nerozsvítil, tak se přehmát a vrazil si tam vteřinový lepidlo!!"

Co dodat, sesypala jsem se též smíchy. Tím víc, když manžel popisoval tu desetikilometrovou cestu do nemocnice s ním na vedlejší sedačce. Chvíli si nadával: "debil, debil debil!!" řval na sebe. Pak se mu začal plačtivě svěřovat: "já tam měl tu mast položenou a vedle mám v takový misce různý haraburdí..já prostě vzal první tubu, co mi přišla pod ruku, stáh sem si trenky, vymáčkl na prst a nandal si to tam...a pak jsem udělal pár kroků a začalo to tuhnout..."

Manžel měl co dělat, aby zadržovaným smíchem nenajel do pankejtu, ale soused začal být plačtivý: "co jsem to já za vola??? cooo??? Ježišmarjá!!! Já jsem si myslel, že si vezmu projímadlo, že by se to nějak "ROZRAZILO", ale to ne, to se musí lékařsky ošetřit..." Muž málem narazil do lampy veřejného osvětlění, to se prostě nedá potlačovat smích....na pohotovosti jsou sice zvyklý na ledasco, ale aby tam dorazili dva muži, z nichž jeden chodí skoro koleny u země  a na otázku sestřičky z noční ambulance: "jaký máte problém" odpověděl: "mám slepenou prdel!!", se doktor zatvářil víceméně prapodivně s vědoucím úsměvem. Viděl tam mého muže v apartních šatičkách z noční košile, z pod níž mu čouhaly chlupaté nohy a souseda v trenkách a řekl jim chápavě: "ale pánové...když si spolu hrajete, tak v mezích...experimenty můžou jednoho dostat i do nemocnice!"

Manžel mu to všechno vysvětlil, že se jedná o omyl a jaký přehmat postihl souseda a doktor, pro kterého to bylo dosud pouhé nudné vybočení z noční služby, se rozchechtal tak strašlivě, že mu přišla vynadat vrchní sestra z chirurgie, že jí budí pacienty.  Nebohého slepeného souseda vzal za ruku a děl mu: "tak pojďte, něco s tím provedeme.."

Pak jsme doma řešili se slzami v očích, jak mu to budou jaksi "operovat" - zda to nějak chemicky pořeší, nebo udělají nějaký chirurgický "veletrh". Každopádně jauvajs, to musí být něco strašného!!! Je mi souseda opravdu hrozně líto, to musí hrozně bolet a pak ta ostuda...zařekla jsem se, že nic takového nenapíšu na blog či jinam, že to prostě nezveřejním, i když jsem nikoho nejmenovala a jmenovat nehodlám. Ale o to se postarala jeho žena, takto chudší duchem. Ona je něco jako Kelišová. Jakmile se něco stane, hned to letí rozhlásit do krámu, kde v úterý ráno vyprávěla story svého chotě jako hlavní číslo nového roku. Díky ní už navždycky zde ve vesnici a blízkém okolí zůstane jako : "ten, co si zalepil prdel" a nikdo mu to už nikdy neodpáře :-D

Včera jsem ho viděla z okna, chodí tak trochu jako napr..aný kačer..nohy od sebe..vrozená slušnost mi bránila v tom se ho zeptat, co mu tam s tím dělali, ale to je vedlejší, hlavně, že je v pořádku.

A lidé - radši se jděte podívat, jestli na poličce vedle paralenu a ibalginu nemáte např. tabletky na odčervení psů nebo kyselinu sírovou....může se stát opravdu každému tak strašný přehmat jako mému sousedovi - mast na hemoroidy s vteřinovým lepidlem...

Připomíná mi to vzdáleně mého tátu, který šel jednou ráno na šestou do práce. A jak mu zvonil budík, nervozně ho zamáčkl, zívnul, zanadával, a šel se napít. Vytáhl z lednice dvoulitrovku coly a jak měl po ránu žízeň a plechovou hubu, tak odšrouboval uzávěr a úporně pil a pil....po pár locích se mu něco nezdálo, ale stejně pil...pil a pil - jak má člověk po ránu zanesené trubky, navíc kuřák.....tak nic necítil...a až když vyžahl dobrý litr tekutiny, s hrůzou mu došlo, že to není cola, ale moravské červené sudové víno, načepované do flašky od coly. Tak, co teď, že jo....v šest ráno měl v sobě na ex dobrý litr vína. Inu, oblékl se, jel busem tři stanice do práce, přišel na bránu, oznámil šéfovi, že bude cca za deset minut ne vlastní vinou úplně ožralej, vysvětlil mu situaci a pak.....nic neví...prostě tam usnul, vzbudil se za dvanáct hodin přikrytý armádní dekou, kterou přes něj přehodil vyzubený šéf. Byl tak v pohodě, že to pochopil, takovéhle omyly a přehmaty se prostě stát můžou komukoliv.

Jen pozor na mastičky a vteřinová lepidla, jejich záměna neskončí jen u zdravého spánku opilce, ale na pohotovosti!!!

Krásnou dobrou noc všem, Vaše Petra