Vana

Bylo už celkem pozdě. V televizi právě skončil fotbal a on chtěl jít spát. Naučeným pohybem stisknul červené tlačítko na ovladači, těžkopádně se zvednul z křesla, ve kterém seděl více než dvě hodiny, mechanicky vzal ze stolu sklenici od minerálky a talíř, ze kterého už před pořádnou chvílí snědl – no, vlastně si už ani nepamatoval co, a odložil obojí na linku – nad ničím z toho, co během pár vteřin udělal, vůbec nepřemýšlel. Končil další týden, a ve fotbalu, kde vlastně ani nikomu nefandil a kde byly od začátku jasně rozdané karty – kromě těch žlutých, které v průběhu zápasu zazářily, se taky žádný překvapivý zvrat nekonal, takže mu nezbylo nic jiného, než zamířit do koupelny a spláchnout ze sebe ve sprše celý týden (obrazně, žije přece ve dvacátém prvním století a se sprchou se kamarádil každý den).

Sahal na kliku v koupelně tichého bytu – a když otevřel, uviděl ve vaně svoji ženu – ležela ponořená v pěně, tak tiše, že vůbec nevěděl, že ještě nespí, v ruce knížku, hlava, ruce a část nohou, které vyčnívaly z vany, se mokře leskly. Žena se u knihy lehce usmívala – a zdálo se, že si ani nevšimla, že muž vstoupil do dveří. Chvíli ji tiše pozoroval, byla ještě dost mladá – a vlastně i on, brali se brzy a na skoro až pubertálním vzezření jim nic neubraly ani jejich dva synové, kteří spokojeně oddychovali ze spánku ve svých postýlkách. Otočila stránku a tím pohybem mu vehnala do chřípí nasládlou ovocnou vůni pěny, kterou jí nedávno sám kupoval. Ztěžka polknul, zlomek vteřiny zaváhal, a pak k ní vykročil. Olízl si suché rty, jemně jí z rukou vytáhl knihu, kterou beztak četla už poněkolikáté, opřel se koleny o vanu, pravou rukou jí lehce pootočil hlavu, a než stihla zaprotestovat nebo se jen krátce podivit, začal ji líbat – žíznivě, nenasytně, jako by se vrátil z dlouhé cesty a ona mu hrozně moc chyběla.

Lehce zavrněla – přesně tak, jak to měl rád a vždycky ho z toho bodalo ve slabinách. Přesto, že se s ní miloval předchozí noci, měl co dělat, aby ji z vany hned nevytáhl, nepoložil na chladivou dlažbu a nepronikl do ní jako zvíře – tak moc ji naráz chtěl. Žena, instinktivně vnímajíc jeho touhu, pomalu, ale nesmlouvavě vytlačila jeho jazyk ze svých úst a líbala jej jen povrchně, konejšivě, jako když mateřsky poplácává plačící miminko po zadečku. Chtěla si jej vychutnat déle...

Po chvíli se nečekaně vyhoupla na kolena, stáhla z něj triko, a on – znovu povzbuzen, shodil ze sebe zbylé oblečení a ponořil se k ní do teplé vody. Ještě pořád se líbali, ale pátravé ruce nedočkavě přejížděly po těle partnera a jim oběma přinášely stále větší a větší rozkoš. Aniž by řekli jediné slovo, postavili se, aby se k sobě mohli přitisknout tak moc, až ztráceli dech. Když už se zdálo, že v nich obou teče jediná krev a tluče jediné srdce, povolili sevření, on se posadil na okraj vany a stáhl ji k sobě. Hlasitější a rychlejší vzdechy naznačovaly, že touze jich obou nebude stačit nic menšího, než milování.

V další vteřině se znovu setkaly jejich pohledy – a pak už splynuli doopravdy. Lehce v ní klouzal nahoru a dolů, chvíli zase nechával prostor jí, aby ho naváděná jenom jeho dechem, polibky a občasným zasténáním přiváděla až na pokraj šílenství.

Když už se zdálo, že příští okamžik jim zazní v uších Osudová, vstal drže ji pevně v náručí, a bez toho, aby z ní vyklouzl, vystoupil z vany a – s lehkým pousmáním rošťáka, které bylo jako vystřižené z filmu, ji posadil na okraj pračky. Zasmála se taky, ztlumil její smích dalším polibkem a teď už jí nenechal prostor – stále prudčeji přirážel – a opět se nedočkal vyvrcholení – neboť žena mlčky sklouzla z pračky, otočila se k němu zády, jakoby si vzpomněla na to, co věděla od začátku, o jeho zvířecí touze zmocnit se jí rychle a zdánlivě bezohledně, a teď už oba vyráželi proti sobě – naráželi na sebe a znovu se vzdalovali, až skončili v poslední vlně přitisknuti bezmocně jeden k druhému. On ji objímal pod stehnem pravé nohy, ležel nalepený hrudí na její záda, a marně se snažil z vyschlého hrdla vyslovit to, čím mu křičelo celé nitro.

Nic říkat nemusel, ani ona nebyla schopná slova a každý sval jejího těla chtěl, aby tato chvíle nikdy neskončila, a v duchu křičela totéž, co on.

Věděli to oba, a taky věděli, že to nikdy neskončí. Že se milují a bude tomu tak už navždycky.