Nic

Co je nic? Nebo spíš - co není nic? Žádný prostor, žádný zvuk, žádné světlo, žádná hmotnost, žádný čas a žádný pocit - prostě opak všeho? Dalo by se říct, že nic není tam, kde je všechno. Jako by jedno bez druhého nemohlo existovat. Ale nic neexistuje, že...

Když mi to kdysi došlo, že nic je opravdu nic, bylo to někdy kolem maturity, začala jsem z NIC mít strach. Že může pohltiti všechno okolo mě, jako nějaká černá díra, ale ta je proti nic ještě hodně slabý odvar, má barvu, prostor... nic ne. Nic, nicota... uteč před ním, kdo můžeš, buď něco, měj něco - pak na tebe nebude moci. Všechno je stejně neomezené, ale toho se nebojím. Na něco ze všeho si mohu sáhnout, mohu je vidět... z ničeho něco - to nejde... a nehádejte se se mnou. 

Ale teď mě napadá - já se NIC svým způsobem bojím, ale není to nic proti děsu, jaký musí cítit můj muž, když na otázku "Co ti je?" dostane odpověď "Nic.". 

P.S. Teď mě vůbec nenaštve, když mi někdo řekne, že je tento text o ničem :).