Nedělní ráno

V čem je tak jiné od ostatních rán? Vstávám do neděle a mám takovou třpytivou náladu. Když otevřu okno, i vzduch voní nedělí, káva má nedělní aroma a děti netahám z postele za nohu, dokonce nám i někdy udělají snídani do postele.

Dneska jsem takhle po dlouhé době vstávala do neděle úplně sama. Bylo skoro devět hodin, když jsem otevřela oči, po včerejší bolesti hlavy a v krku ani stopy - až takovou moc má nedělní ráno :), z okna na mě neútočil horký dusný vzduch, ale vál deštěm provoněný vánek, který jako zázrakem uklidnil vířící prach a pyl. 

Vylezla jsem z postele s úžasným pocitem, že mám na všecko dost času. Pomalu jsem si uvařila čaj, ještě pomaleji nachystala snídani, a pak se třikrát česala, než mi na hlavě vznikl jaksepatří nedělní účes. S bosýma nohama zkříženýma na pohovce, talíř v klíně, bylinkový čaj po ruce, pokoj plný hudby, jakou chci slyšet já - a jinak ticho... ticho a pohoda.

Nedělní ráno pomalu, pomalinku zmizelo a vystřídalo ho dopoledne - ale já z jeho kouzla a klidu vydržím žít celý týden, dokud zase nepřijde další - i když vím, že bude úplně jiné, protože přijde po probdělé a protančené noci.