100 vteřin

Takové páteční ráno, hektické, jako každé ráno, když je škola, a i když doma jsou Jiříci jen dva, jako v Jiříkově vidění si tam někdy připadáme všichni - a já teda úplně nejvíc!

Dneska mě to obzvlášť bavilo. Jeden z neJiříků u mě doma, já to nebyla, si bohorovně zavazuje tkaničku u boty a medituje u toho - já klíče neztratím, já je mám vždycky v předsíni na věšáčku, tady - a když zvedne hlavu... - ty jo, kde jsou?... Spustil se mi v hlavě kolotoč, kdy šel domů, kdy si odemykal - a jo, večer sice šel z tréninku, ale domů jsem ho pouštěla já, takže, heuréka, klíče budou v tašce s fotbalem, dva rychlé pohledy, tři rychlé kroky, zip - a jo, byly tam - spolu s hromadou mokrého oblečení, které "se" včera nevybalilo a nedalo sušit. Ale - cvak - co dělá na posteli mladšího Jiříka poskládané vyžehlené tričko? On si nachystal druhé - rychlý pohled na staršího potomka, který už stojí obutý s batohem na zádech na chodbě - šedé tričko - co má za šedé tričko - on má vlastně šedé pyžamo... "Jirko, nejdeš náhodou v pyžamu?" "Cože, kdo, já, co - a jo, no..." Batoh na zem, striptýz na chodbě paneláku - "prosím tě, schovej se někam, to je hrozný, jak seš hubenej..." Šup, pyžamo letí vzduchem, taktak mine mou ruku i postel, aby si vesele skončilo na zemi, neb je tam zvyklé... A to je vlastně všecko... Pusu, zamávat a vzhůru do krásného pátečního dne - ať se vydaří i vám! :)