Od desíti k pěti z Rondy do Sevilly

Bylo opravdu těžké Rondu opustit. Jak se však ukázalo, ještě těžší bylo naše smysly opětovně minimálně se stejnou intenzitou jako v Rondě ukojit a nohy nadchnout do dalších zážitků. Snažili jsme se proto předstírat, že nás prvotní vizáš srdce Andalusie vůbec neděsí. Že věříme, že po sevillském "Smíchovském nádraží", po lahvích od levného vína, zápachu moči, špinavých ulicích a lidí bez domova. Po oprýskaných fasádách, vzduchu, co by se dal krájet, a 40 stupňových teplotách, prostě musí přijít něco, co nás opětovně oslní. Co nám řekne, že Sevilla je to správné místo, kde zrovna máme být. Sestupnou tendenci totiž naše cestování v žádném případě nemělo mít. Nebo snad ano? 

Ani teď - při psaní tohoto příspěvku - nemůžu se zbavit pocitu, který mě minimálně v prvních několika minutách návštěvy španělské Sevilly nemile překvapil. Který mě přinutil pochybovat o této části naší cesty. To je ta země, jejíž žár mě okouzlil? Těžko říci, zda to bylo únavou, jež na nás postupně stále více doléhala. Postupným vzdalováním se od moře, s čímž rovněž souvisela i změna klimatu, kdy stav bezvětří, dusno a vedro byly čím dál nesnesitelnější. Nebo tím, že nám krizí zmítané Španělsko nastavilo svou skutečnou jindy tak dobře skrývanou tvář. Opravdu jen těžko říct. Pravdou však zůstává, že v Seville a následně Córdobě jsme, jak se záhy ukázalo, skutečně měli být. 

Sevilla, kulturní královna jižního Španělska, hlavní město stejnojmenné provincie a současně čtvrté největší město celého Španělska. I přes tyto honosně vyznívající přívlastky za svými soky, Madridem, Barcelonou i Valencií, v mnoha směrech značně zaostává. Vyprahlá, na oko chudá, plná kontrastů a bizarností, leží pouhých 10 metrů nad mořem. A přestože jí protéká řeka Guadalquivir, kvůli své nemalé vzdálenosti od moře a tedy i absenci osvěžujícího mořského vánku, především v letních měsících není příliš hostinnou turistickou destinací.  

Jak cestovat? Z Rondy do Sevilly se dostanete například autobusem společnosti Los Amarillos, jenž přes Rondu pokračuje z Malagy. Autobus z Rondy vyjíždí v téměř každou celou hodinu počínaje osmou hodinou ranní a konče sedmou hodinou večerní a stojí 12,42 EUR. V Seville se oficiálně nachází dvě autobusová nádraží. To, na které autobus z Rondy přijíždí, Prado de San Sebastian, tak trochu připomíná pražské Smíchovské nádraží. Plné pochybných existencí a cestujících, co se z opatrnosti ve staré a neudržované budově raději moc nezdržují. Budiž mu alespoň útěchou, že se takticky nachází u Kolumbova monumentu (Columbus Monument) a někdejší Tabákové továrny, v níž dnes sídlí jedna z nejstarších španělských univerzit, a je tak ideálním výchozím bodem pro další sevillské šmejdění. 

Věděli jste, že v budově Tabákové továrny, kterou v 18. století navrhl architekt Sebastien van der Borcht, kdysi společně s dalšími deseti tisíci dělnicemi pracovala i slavná Carmen. Cikánská dívka a ústřední postava stejnojmenné opery George Bizeta z druhé poloviny 19. století. Tabáková továrna je navíc po Escorialu druhou nejrozsáhlejší veřejnou budovou ve Španělsku. 

Svět se bláznil a v Seville je raketa

V 15. a především pak v 16. století patřila Sevilla mezi nejvýznamnější, ne-li dokonce nejvýznamnější, města ve Španělsku. Byla jediným španělským přístavem, odkud mohly vyplouvat lodě do Nového světa, a současně jediným přístavem, kam z Ameriky mohly být dováženy tamní suroviny. Objevení Nového světa tedy mělo pro Sevillu zásadní význam. Dodnes tzv. zlatý věk v Seville připomíná třetí největší evropská katedrála, v níž se údajně nachází ostatky Kryštofa Kolumba a Indický archív, mj. zapsaný na seznamu UNESCO.

Sevilla především v dobách velkých zámořských objevů přitahovala nejen obchodníky, ale i nejrůznější kejklíře, umělce, podvodníky a šarlatány. Nedokážu se ubránit pocitu, že jejich potomci žijí v Seville dodnes.

Ubytujte se nejlépe v okolí Facultad de Bellas Artes. Je to ideální pozice, z níž v podstatě není daleko do žádného směru. K dosahu je vlakové nádraží Santa Justa i druhé - modernější a kultivovanější - autobusové nádraží Plaza de Armas, odkud mimo jiné vyjíždí autobus do Córdoby. Do centra je to rovněž co by kamenem dohodil. A pokud sem navíc nachomítnete v neděli, naskytne se vám před branami fakulty jedinečná možnost koupit si či jen zhlednout umělecké výtvory místních více i méně významných a známých umělců.

Doporučení: Vydáte-li se směrem k andaluskému parlamentu, Parlamento de Andalucía, či k městským hradbám z doby Julia Caesara, vyhněte se Plaza del Pumajero, pokud samozřejmě nemáte zájem šlehnout si krapet fetu či nějaké to HIV. Nepíšu to jenom proto, že mám panický strach z drog a podle všeho jsem kyberchondr, co si svůj druh hypochondrie diagnostikoval jak jinak než s pomocí Wikipedie, a je tak vlivem moderní techniky schopen z každého kýchnutí vyvodit nejméně smrtelnou ptačí chřipku. Tentokrát však výjimečně bez legrace. 

Schizofrenní a zmatená. A tentokrát to nejsem já. Prvotní šok opadá. Zděšení slábne. No to se mi snad jenom zdá?! Kde se vzala tu se vzala - raketa! Mám halucinace?! V Seville přeci není kosmodrom?! Vedrem blouzníš, únavou už nevnímáš, holka jedna bláznivá. Ále kde že, jsi čilá a plně při vědomí. Vítej na kouzelném ostrově, kde i dospělým rozum vypiná a mysl na fantazii přepiná. Isla Mágica na mapě vypadá jako místo, kde se zázrakům "ne" neříká. O to víc vás překvapí jeho opravdová poněkud vyprahlá a opuštěná podoba, kterou tu tam naruší čísi jekot a vřeštění. Na ostrově se totiž - kromě pozůstatků jedné z mnoha opakovaných snah andaluzské královny o obnovnení dávno již zkapané slávy - nachází i moderní multifunkční rodinný zábavní park (Parque de Atracciones). 

Věděli jste, že Sevilla dokonce dvakrát hostila výstavu mezinárodního formátu. V roce 1929 to byla Ibero-americká světová výstava a v roce 1992 - ku příležitosti 500. výročí objevení Ameriky - světová výstava EXPO "92". Právě EXPO "92" má nasvědomí existenci sevillského magického ostrova i zmíněné rakety, která byla součástí amerického pavilonu. Tak přeci jen je ostrov kouzelný. 

Kdyby se vám zdálo, že z vás vedro už i poslední zbytek energie vysálo, nasměrujte své nohy k dechberoucímu výkvětu andaluské architektury, jehož impozantnost uchvátila i George Lucase, který zde natočil několik scén druhého dílu své filmové ságy Star Wars - Klony útočí. Nebudou vám lhát - procházka je to z centra nemalá, avšak stojí za to. 

Plaza de Espana vzdává hold španělské kultuře i království. Jako by nebylo nic proti tomu, že stojí, kde stojí, že vypadá, jak vypadá. Náměstí oblokopené nejkrásnějšími sevillskými parky a zahradami, především pak Parque de Maria Luisa, vytváří v nejednom ohromeném turistovi pocit malosti, hrdosti i zbytečnosti. Zejména, uvědomí-li si tento turista, že skvostné palácové prostory vznikly zcela účelově pro uspokojení jedné jediné události, aby dnes více méně neměly kloudného využití. Krom tedy toho, že k místu ročně přicestují tisícovky lidí, kteří však za samotné zhlédnutí ničeho neutratí. Trošku ztrátová investice. 

Zákaz vykonávání potřeby v sevillských zahradách! Aneb jak v Seville odzvonilo veřejným toaletám. Zejména pak v okolí Plaza de Espana. Neopovažujte se je proto hledat či na jejich nalezení spoléhat. Dejte na mou radu, říkám vám to preventivně. A nechci slyšet žádné ale. Ušetřím vás paniky a zděšení při nemilém a mnohdy i značně bolestivém zjištění - veřejné toalety tady nefungují. V době krize v zemi s téměř 30 % nezaměstnaností totiž zřejmě není osoby, která by je obsluhovala. A ať vás ani nenapadne odskočit si do křoví. Nebo chcete, aby si vás místní hlídač vyfotil? Keep smiling & peeing.

My jsme kamarádi, my se máme rádi. Tu stojí mešita, tu kostel, tam synagoga. Vedle sebe, pospolu. Se společnými základy a mnohdy nejen těmi - jak například vidno na pohádkovém soužití měšity a katedrály v nedaléké Córdobě. I v Seville každý sebevíc historií zanesený kámen jen zahaluje dalšího pod ním umístěného kostlivce, pocházejícího ze zcela odlišného kulturně-náboženského období. 

• Sevillská katedrála stojí na místě původní měšity, z níž zbyl už jen minaret Giralda, dnes sloužící jako rozhledna.
• Královský palác Alcazar není nikým jiným než potomkem svého maurského předchůdce. 

Tuto obdivuhodnou a v mnoha směrech záviděníhodnou image městu v současnosti v podstatě kazí jen ojedinělé moderní stavby (vyjímaje mosty), u kterých však lidem mnohem víc než to, že něco archaického překrývají, vadí, že do historické scenérie mnohdy vůbec nezapadají. I když je dříve nebo později za ikony města stejně považují. Viz například Las Setas na Plaza Mayor. 

Kulturní vsuvka: Miluji zdejší zmrzlinu. 

***

Procestovala jsem již značnou část Pyrenejského poloostrova. Ani zdaleka mne nelze považovat za znalce, jako spíše za labužníka a milovníka, který až nyní v Seville zažil pocit, že se v dané zemi nejen  že cítí doma, ale že ji skutečně a možná paradoxně vůbec poprvé skutečně poznává. Neboť se mu právě zde - v Seville - představila ve své nahosti a zmatenosti. Jak urvaná z řetězu, šílená a urputná ve své snaze všechny jako že náhodou, i přesto nepřehlédnutelně okatě a navíc často neúspěšně, přebít. Dokázat, že ještě na odpis. Je mi z ní do smíchu a i tak mi slzy kanou po tváři - je taková, jaká je. Umouněná, vyprahlá, zašlá a značně opotřebovaná, ale i přesto stále krásná a nesmírně charismatická. A náš trip nejde od desíti k pěti!

Pokračuje do španělské Córdoby!

Podklady pro tento příspěvek mj. sesbírány z:

• http://www.andalusie.cz/sevilla/
• http://cs.wikipedia.org/wiki/Sevilla