ale jo,

máte pravdu. psa si v bytě taky nepředstavím. kočku v klidu i s variantou ve městě bytová, na chalupě venkovně-domácí. mám to štěstí, že bydlím tak, že můžeme mít oba. a nedovedu si život bez nich představit. ano, je to přemýšlení a starost navíc, ale bohatě to dostáváme zpět. a, samozřejmě, tak jak já neobtěžuji okolí, protože chodíme s pytlíky a nestrašíme nikoho, čekám od slušných lidí nekonfliktní vztahy. když na mě někdo bezdůvodně vříská (pes jde u nohy a vůbec si ho nevšímá), obvykle se dočká odpovědi, že choleriky nežere, že jsou těžký do žaludku.

Majitelé psů

- nikdy neslyší uši a nervy drásající vytí a štěkot svých miláčků, když nejsou doma

- nikdy nevidí tisíce psích exkrementů různých velikostí a barev všude kolem (sbírá opravdu málokdo málokdy a málo kde)

- nikdy nepochopí, že spousta lidí netouží mít smradlavé, oslintané, špinavé a roztrhané oblečení, když si pejsánek chce hrát

- nikdy nepochopí strach dítěte i rodičů, když na ně příšera větší než dítě vrčí, cení zuby a štěká ...

A tak můžu pokračovat dál. Pro majitele psů, je pes prostě bohem, který přece musí okouzlit každého. Ne, je to šelma, která má žít v lese a živit se lovem menších živočichů. V lese se jich budu bát klidně, ale ve městě se jich bát nechci.

Nebrečet

u Vinetúa, to musí být určitá forma sociopatie

Pes a poplatky

Zajímavý přístup v této věci mají obce / i města, zákon o obcích se vztahuje i na města/, Vybírají a zvedají poplatky za psa. Proč ? Chtějí omezit chov psů ? Nebo chtějí, abychom ve společném domě ušetřili za osvětlení ? Je velmi pravděpodobné, že pejskaři mají lví podíl na tomto nákladu. Ale na druhé straně nám tyto peníze nevracejí ?   Nevím, každopádně na vybíraní  mají zákonné právo. Nebo jde o úklid chodníků ? Nevím, dnes má většina pejskařů pytlík nebo jdou do parku. Žádat po městu nějaké konkrétní vyjádření by bylo asi bláznovství.

Mně je divné jen uvažování,

že pes v panelákovém bytě trpí. To by znamenalo, že lidé a hlavně jejich děti mají nižší nároky než pes. I vlkodav se může v garsonce cítit dobře, pokud s ním jdete alespoň 3x denně ven, z toho jednou na delší procházku. Tohle je největší problém při pořízení psa. Ty osatní věci jsou podružné a dají se celkem jednoduše řešit. Pokud si pořídíte menšího psa, bude požehnáním pro vaše děti. Pokud s ním půjdou odpoledne na tu hodinku ven, je to daleko lepší, než když ji prosedí u počítače...

Re: Mně je divné jen uvažování,

Za studentských let jsem bydlela svého času na jednom privátě. Byl to dům s celkem prostornou zahradou. S přítelem jsme měli psa, nalezence vlčáka - odmítala trávit čas sama na zahradě, vždy se nějak dostala dovnitř a byla nejradši s námi v tom malém, 15m pokoji, popřípadě nám v době naší nepřítomnosti ráda vyhřívala postel.

mám to stejně :-)

vyrostl jsem na koťatech, ale teď jsme bez zvěře neb jsem každou chvíli někde služebně a na dětech to nechat nelze. Zvířata mám dodnes rád, ale někdy mě ta psí posedlost dnešních lidí připadá až jako nemoc. :-)

Re: mám to stejně :-)

Nevím, čím to je, ale mně ty kočky nikdy nepřirostly k srdci ;-)

(ale Vy jste výjimka)

Ta bezohlednost vůči

sousedům je pořízení si všeho co produkuje hluk. Rádio, dítě atd. Ten pes, když se přepočíta na hlukohodiny je ještě nejsnesitelnější.

Re: Ta bezohlednost vůči

No já nevím, ono nejde jen o hlukohodiny, ale taky o intenzitu. A o denní (nebo spíš noční) dobu, kdy se ten hluk rozléhá. Ale je fakt, že ke zvukovým projevům "chovu" dětí, se kterým mám vlastní zkušenosti, jsem tak nějak tolerantnější...

od té doby,

co máme psa, už si nedokážu představit život bez psa Když nám provního zajelo auto, za 14 dní jsme si přivezli durhýho, protože ten byt byl prostě prázdnej (i když prostý chlupů)...

Re: od té doby,

No, ono je opravdu trochu jinak

Pes potřebuje hlavně svoji milující smečku. A je mu jedno, jestli přes den, kdy je doma sám,  spí v třípokojovém bytě, nebo v zateplené boudě na zahradě. Jako většina šelem, spí mnimálně 18 - 20 hodin denně. No, a my si zase život bez psa vůbec představit nedovedeme. Dá to prácí ho vychovat, aby, jak říkáte vy, neomezoval sopusedy, ale námaha se vám vrátí: Ale pro vás karma! Takoví lidé jako vy, by si rozhodně jakéhokoli, byť sebemenšího psa, pořizovat neměli.

Re: No, ono je opravdu trochu jinak

Já vím a žádného si nepořizuju. Právě z toho je nejlíp vidět, že mám psy opravdu ráda

No vidíte

začala jsem podobně jako vy, jenže mě to nepustilo a místo toho jsem vystudovala veterinu. Takže nosím koťata a jiné tvory v havarijním stavu domů dodnes a rozdíl je v tom, že mám zároveň schopnosti a zdroje na to, dát je zase dohromady, nebo je poslat za duhový most, podle toho, jak na tom jsou.

No a co se psa týče... je to o volbě životního stylu, dovolená bez psa by mě stejně nebavila. Mám ráda turistiku a to není bez psa to ono.

Zbytek je o ohleduplnosti a to se netýká jen zvířat, lidi se dokážou navzájem obtěžovat nejen tím, třeba soused topí snad pet-lahvemi, další jezdí po lese na tříkolce, kuřák se zapáleným cigárem co se postaví proti větru je taky super no a když na ZKO pod barákem nějaký dobrák zavře psa v odkladačce v sobotu v sedm ráno, přestože ten pes neumí být sám a hodinu tam řve, tak to bych taky vraždila. Jenže některým lidem to prostě nedochází a nedojde. Je zbytečné se tím zlobit.