Vánoční trojka (nikoli švédská, ale skoro)

„A kde budeš na Vánoce?“ ptám se bývalé spolužačky, se kterou se vidím po delším čase a právě mi prozradila, že je už rok rozvedená a odstěhovaná za novou láskou. Dvě čerstvě dospělé děti zůstaly bydlet s tatínkem. „Budeme všichni u nás doma. Já s Petrem (to je ten nový), Honza (exmanžel), kluci i babička. Jako správná velká rodina. Jsou Vánoce, ne?“ mrkne na mě ženská, která od posledního setkání evidentně omládla. Žít dva životy a pečovat o dvě domácnosti zvládá levou zadní a já si uvědomuji, že takhle vitální vlastně byla už ve škole.  Proto se chlapům vždycky tolik líbila, ale teprve teď, po čtyřicítce, pro svoji vitalitu konečně našla uplatnění.

Při kávě se dovídám další detaily pro mě fascinujícího uspořádání. O loňských Vánocích zasloužilá matka poprvé po letech opustila rodinný krb a odcestovala s přítelem do teplých krajů. Ještě předtím - jak byla po léta zvyklá -  uklidila, napekla, nakoupila a všechno připravila, ale stejně se cítila jaksi provinile. Po návratu našla v opuštěném hnízdě jen exmanžela, kluci z něj vylétli za jinou zábavou, a zželelo se jí ho natolik, že ho pozvala ke společnému trávení Silvestra. „Co jsem mohla dělat? Nikoho si nenašel ani nehledal a sám doma by se akorát upíjel žalem,“ krčila rameny. „Copak on vážně přišel? A nemělas strach, že se třeba poperou?“ mám oči navrch hlavy. „Prosím tě,“ rázně odmávne tu nesmyslnou představu. „Hráli spolu šachy, pak začali vzpomínat na vojnu a nakonec spali vedle sebe na sedačce, protože jsem ani jednoho neměla sílu odtáhnout do postele.“

Společný Silvestr zřejmě otupil hroty vzájemné nedůvěry, takže si pánové zvykli se o samičku dělit – tedy samozřejmě jen o něco. Konkrétně o úklid, vaření a všemožné zařizování, které bylo její přirozeností a nechtěla se ho vzdát. K tradičním rodinným sešlostem přibyl další člen a v létě všichni vyrazili na společnou dovolenou s batohy na zádech po kopcích, kde se zářící matka rodu starala o čtyři chlapy a ti ji na oplátku nosili na rukou, občas i doslovně. „Víš, že se na ty letošní Vánoce hrozně moc těším?“ řekne mi, než odspěchá za nákupy. „Možná to zní divně, ale mám pocit, že teprve teď budeme kompletní rodina.“

Lehce šokovaná vzpomínám na další podobné případy ze svého okolí. Znám jich několik a všem je společné jedno – ženská plná života, která je zjevným motorem vztahu i domácnosti. Když odejde, nechá po sobě takovou díru, že se chlapovi ani nechce ji zaplňovat a uzavře se do truchlení. Ale na rozdíl od mužských záletníků, kteří za sebou občas  pálí mosty, tahle ženská stále cítí za svoji bývalou rodinu a bývalého partnera odpovědnost. Nechce děti připravit o tátu a z potřeby harmonie usiluje o bezkonfliktní vztahy, které svým vlivem dokáže prosadit. Znám jednu, která svému ex chodila  prát a žehlit, aby chudáček netrpěl nouzí o prádlo, a jinou, která mu dokonce sháněla novou partnerku. A ve všech těch případech spolu současný a bývalý partner vycházejí – když ne přátelsky, tak alespoň korektně.

Lámu si hlavu a marně přemýšlím, jestli znám podobné uspořádání v opačném gardu. Ano, jedna kamarádka opravdu vyrazila na dovolenou se dvěma dětmi, exmanželem a jeho novou partnerkou. Ovšem tam nešlo o žádné nostalgické truchlení, nýbrž o peníze a na ženské kamarádění rozhodně nedošlo. Exmanžel všechno platil a maloval si dovolenou v přátelském ovzduší, ale místo toho se ocitl mezi dvěma naježenými mlýnskými kameny a podruhé už to raději nezkoušel.

Čím to?  Smiřují se ženy obtížněji s novou konkurencí? Nebo jsou muži pohodlnější a závislejší na péči své bývalky? Nevím. Každopádně mi připadá (pane Cihláři, nekamenujte mě!), že když už má rozpad rodiny nastat, je pro další soužití kupodivu lépe, když ho způsobí žena (moudrá), která dokáže vztahy uřídit bezbolestněji.

Ale vám, milí čtenáři, v každém případě přeji, aby vás nic podobného nepotkalo a užili jste si krásné Vánoce - nejlépe v páru ;-)