Už zase je ostuda být Židem?

V Maďarsku ano. Přesněji řečeno v maďarské politice a úplně nejpřesněji ve straně Jobbik, která kvůli židovskému původu ostrakizuje svého europoslance.

Detaily si můžete přečíst tady, ale v kostce je příběh zhruba takový:

Csanád Szegedi byl zakládajícím členem rádobyfašistické polovojenské Maďarské gardy (v roce 2009 soudně zakázané) a úspěšným politikem ultrapravicové strany Jobbik. Svou kariéru postavil na ostrých výpadech proti Židům. Když vyšlo najevo, že je sám z matčiny strany židovského původu a jeho babička dokonce prošla koncentračními tábory v Osvětimi a v Dachau, údajně ho to velmi zaskočilo. Pod nátlakem svých politických kolegů se musel vzdát všech stranických funkcí i členství v Jobbiku a minulý týden byl požádán, aby odešel také z Evropského parlamentu. Oficiálně nikoli kvůli židovskému původu, nýbrž pro podezření z úplatkářství, jak tvrdí Jobbik.

Když jsem tu zprávu dnes četla, docela mě vyděsila.

Ne proto, že celý příběh smrdí už na dálku. Mladý muž, který se tolik zajímá o židovskou problematiku, a přitom vůbec netuší, že jeho prarodiče z matčiny strany byli ortodoxní Židé. Neví nic o tom, kde jeho babička (nikoli vzdálená příbuzná, ale přímo babička!) prožila válku. A celé roky (černokošilatou Maďarskou gardu Szegedi zakládal v roce 2007) ho na to neupozorní ani jeho rodiče, ani jeho stále žijící babička. No není to divné? A teprve, když tyhle pikantní informace vyšťárají média, hodí s babičkou vážnou řeč a „nečekaně“ odhalí své kořeny... Život možná píše neuvěřitelné příběhy, ale tohle je opravdu už hodně přitažené za vlasy.

Ale budiž, potud je to spíš soukromé drama. Daleko zajímavější je reakce politické strany v zemi, která je členem Evropské unie a která se hlásí k demokratickým hodnotám a ochraně lidských práv a svobod. V případě Csanáda Szegediho se totiž antisemitismus posunul od proklamací do naprosto reálné roviny. Stanovisko strany Jobbik je zcela jasné: přestože dříve patřil k našim vůdcům, nyní už v našich řadách nemá co pohledávat. A jediným důvodem je, že je Žid. I když jen poloviční, to podle norimberských zákonů stačí. Úplně stejně jako před sedmdesáti lety.

Otevřený návrat do nejtemnější národní historie je odpudivý sám o sobě. Ovšem důvod, proč je to celé tak děsivé a nebezpečné, spočívá v něčem jiném. Jobbik není žádná okrajová partaj, ale třetí nejpopulárnější politická strana v zemi. Přesto si nejen dovolí sáhnout k fašistickým praktikám, ale přímo očekává, že jí takový krok zajistí přízeň voličů.

Pevně věřím, že se něčeho takového u nás nikdy nedočkáme.