Šalinou na věčnost

I když to tak podle názvu může vypadat, opravdu se nechci vracet ke tragické květnové srážce šaliny a trolejbusu. A nepůjde ani o panychidu za Marii Bartošovou, která 15. února 1976 čekala na šalinu na Pekařské ulici, když se s ní znenadání propadl nástupní ostrůvek a nebožačku navždy pohltila země. Nebojte se, nic takového. To jsem akorát přemýšlela, jak poeticky vyjádřit, že v Brně chcípl pes.

Chtěla jsem napsat blog o nejkrásnějším městě ve střední Evropě (to není z mojí hlavy, nýbrž z hlavy pomazané), ale fakt není o čem. Jedna velká nuda.

Po volbách nemáme nového primátora, ale starého, co už má na náměstí pomník. V předvolebním období miluje pejsky a v povolebním političky a studium. S každým se hned skamarádí a všichni ho mají rádi, takže nám velká koalice nepadla a hned tak určitě nepadne.

Vedle nejlepšího primátora tady dlouhodobě máme taky pár primátů, celorepublikových a možná i celoevropských. Namátkou třeba nejdéle nepřesunuté nádraží a nejmodernější orloj, který naplňuje klasickou formu zcela novým obsahem. Sice neukazuje čas, ale zato všem ukazuje, jak v Brně jdeme s dobou a netrpíme sexuálními ani rasovými předsudky.

Co se občas mění, jsou městské finance, ale to vlastně není žádná novinka, protože ony pokračují setrvalým směrem - že jich je na potřebné věci pořád míň a míň. Naštěstí radničtí nelení a vždycky vyšpekulují, jak z toho ven a kudy kam a komu. Zbytečnou kultůru strouhli na dotacích, ale to podstatné se povedlo zachránit. V nečekaně draze opravené hale Rondo už zase bojují Komeťáci o poslední místa tabulky a motocyklová Velká cena nakonec zůstává. Hurá, hurá, hurá!

Taky v dopravě vše při starém. Brno bylo rozkopané, co pamětníci pamatují, a tradice se musí dodržovat. Akorát se úředníkům poslední dobou daří dopravní opatření lépe synchronizovat (to bude těmi novými informačními systémy), takže v ranní a odpolední špičce zůstávají  některé čtvrtě prakticky odříznuté od zbytku města a vozmo se nedostanete ani tam ani z. No co, však chodit pěšky je stejně zdravější. Možná jsou ty nekonečné dopravní stavby příspěvkem radnice k projektu Brno – zdravé město.

Abych nezapomněla, taky obchod tady jenom kvete. Za humny nám co nevidět otevřou nový hobbymarket, dnes už celonárodně proslulý Bauhaus Ivanovice. Sice není zkolaudovaný a soud jeho otevření zakázal, ale jak prohlásil provozovatel, „je potřeba přijmout opatření k minimalizaci ztrát“. No a kdy jindy minimalizovat obchodní ztráty než před Vánocemi? Zboží už je uvnitř, tak čekám, že to spustí nejpozději do deseti dnů, soud nesoud a právo neprávo, jen ať se penízky kutálejí správným směrem. A kritikům se nakonec zacpe huba nějakou pokutou (v lepším případě).

Jenže ani tohle obcházení stavebního povolení není nic nového pod sluncem, ale spíš zažitá brněnská praxe. Vzpomínám si na prodejnu nábytku Pohoda, která v roce 1993 na novém sídlišti Kamenný vrch obsadila jednu z mála nezastavěných ploch vyhrazených v územním plánu pro veřejnou zeleň. Stavební povolení znělo na mobilní stánek v ploše veřejné zeleně, ale místo něj tam vyrostla zděná hala o rozměrech cca 30 x 60 metrů. A myslíte, že to někdy někomu vadilo? Kdepak, „mobilní“ prodejna tam stojí dodnes a majitelé jsou naprosto v klidu, vlastně v Pohodě.

Čili když se to vezme okolo a kolem, nový je v Brně opravdu akorát ten pes. Pořídili si ho sousedi, když jim ten starý odešel na věčnost. Vlastně neodešel, ale byl odejit. Tedy odejet. Pořád nerozumíte? Tak já to vezmu rovnou k jádru pudla. Prostě vběhl na koleje a... šalinou na věčnost.

Že je to smutné? Je. Ale taky to je to nejveselejší, co zrovna můžu o Brně napsat. Aspoň ten sousedovic pes už je tady nový. A fešák!

Vypadá asi takhle, což Brnu dává jistou naději :-)