Prsa jako národní stříbro

Prsa českých žen jsou pořád větší a větší. To není z mojí hlavy a nejde ani o výsledek laického pozorování, nýbrž o statisticky doložitelný fakt. Že jste si, pánové, ničeho nevšimli? Tak to holt nesmíte celé dny brejlit do počítače. Honem protřít oči, vyrazit do ulic a užít si krásný konec léta. Vždyť rostou!

Mám tu informaci ze zaručeného zdroje. Od dodavatele materiálů na spodní prádlo, kterému růstový trend už pěkně zakrojil do rozpočtu. Prý je to obecně známá věc a výrobci s obchodníky si o ní dávno cvrlikají na střeše. Ještě před deseti lety byla průměrná velikost u nás prodávané podprsenky 75B, pár let zpátky 75C a momentálně už  převažují osmdesátky. Co za tím vším stojí, je prý taky úplně jasné – hormony v jídle, hormony v pilulkách, macdonaldová kultura, hormony hormony hormony...

Do podprsenkového businessu nedělám a ani jinak mě růst hrudníku nevzrušuje, ale stejně mě ta informace zaujala. Chtěla jsem si ji ověřit u výrobce podprsenek, jenže šil hlavně pro italský trh a tam žádné změny nepozoroval. Hormony nehormony, u Italek prý zůstává všechno při starém - košíčky áčka béčka, céček jenom pár a déčka neberou vůbec. Nevyrostly ani rachitické Francouzky, které to houfně dohánějí push-upkami. Hruškoidně stavěné Němky rostou v úplně jiných partiích. A vůbec největší nárůst objemu sice zjistili Američankám, akorát že ani ne tak na hrudníku, jako spíš úplně všude...

Z bleskového průzkumu trhů tak vyplynul zajímavý poznatek. Samotné hormony k růstu poprsí evidentně nestačí a Češky v sobě musejí mít nějaké speciální genetické vlohy, které jejich vnady předurčují k rychlé odezvě na hormonální stimulaci. Navíc reagují docela svižným tempem. Jestli podprsenkáři nelžou, budou nám za pár let říkat národ prsatek. A na tom už se dá ekonomicky stavět!

Myslím to asi takhle: v nejvyspělejších zemích světa je bujné poprsí vysoce oceňováno, v některých případech až bohatě. Je skoro neuvěřitelné, čeho všeho jsou kvůli němu leckteří chlapi schopni; prý to nějak souvisí s odkrvením mozku. A ve srovnání s jinými klíčovými komoditami mají prsa několik zásadních výhod - poptávka prakticky nepodléhá ekonomickým výkyvům, v období recese může tržní hodnota i stoupat a navíc jde o trvale obnovitelný zdroj. Chápete ten potenciál? Jen ho správně uchopit!

Je fakt, že ňadra sama o sobě asi neprodáme, ale mohla by se uplatnit jako přidaná hodnota nebo předmět bartrového obchodu. Třeba takoví Číňani jsou plnými dekolty doslova posedlí a tady se po letech otevírá první reálná cesta, jak trochu vylepšit pasivní bilanci vzájemného obchodu. Možná by stačilo vypěstovat pár tlumočnic oplývajících nejen jazykovými znalostmi.

Další možnosti vidím v cestovním ruchu, kde by se něžné kopečky mohly stát dalším lákadlem pro zahraniční turisty, třeba v tematickém balíčku s lázněmi a barokními kostely. A ruku na prso – levné pivo a Karlův most jsou fajn, ale už by to vážně chtělo nějakou marketingovou inovaci.

Pravá česká prsa™ by určitě byla také žádaným exportním zbožím, ale tady radím k opatrnosti. Zejména individuálních kusových vývozů bez smluvního zajištění je lépe se vyvarovat. Mohlo by to dopadnout jako kdysi s uranem, který prostě zmizel a nic za to. A ještě by nám genetické know how obšlehla konkurence... Na nejlepší kousky bych proto doporučila rovnou uvalit embargo, držet si je pěkně doma a lákat na ně zahraniční mozky. Časem, až se to víc rozkřikne, by česká prsa mohla úplně nahradit investiční pobídky, které nám teď dělají zbytečnou díru do rozpočtu.

Ale i kdyby moje ekonomické kalkuly nevyšly, pořád vám tu, pánové, zůstane aspoň něco hezkého na pohled a občas i na pohmat, což není úplně málo. Kvalitu života přece neurčuje jenom HDP a sociální jistoty, ale i věci, které za peníze nekoupíš ... a nemyslím tím zrovna vítězné finále v hokeji..

Zkrátka a dobře, až zas někdy začnete nadávat na české poměry a závidět  ostatním národům, vzpomeňte si, že v něčem podstatném nad nimi přece jenom vedem. I když jenom o prsa ;-)