Odbory foukají do splasklé bubliny ... a Švejk se směje

Mediální bublina strašlivé a chod státu ohrožující stávky splaskla. A i kdyby si odborářští bossové hlasivky vyřvali a plíce vyfoukali, do stejné velikosti už ji stejně nenafouknou.

Hoši hoši, tak to jste vážně zvorali. Zbavit se svojí nejstrašnější zbraně takhle lacino – vyhodit ji do vzduchu v podstatě za nic – to je diletantství, za které by v demokraticky fungující organizaci měly padat hlavy. Našich odborů se to samozřejmě netýká. Ale vydávat za úspěch rádoby zastrašující akci zpackanou do té míry, že vám za ni obyvatelé nečekaně zprůjezdněných velkých měst ironicky děkují, to už je fakt směšné. (A dokázat tohle v situaci, kdy se proti vládě a chystaným reformám staví většina národa, je vážně kumšt. Bravo!)

Další, kdo si naběhl k ostudě, jsou média. Nebýt jejich vytrvalého strašení a zveličování všech hrozeb, které šlo odborářům rovnou na ruku, nejspíš by si výrazná většina národa ani nevšimla, že nějaká stávka proběhla.

Naprosto nezaslouženým vítězem „černého čtvrtku bez veřejné dopravy“ tak je vláda, která skutečně nemusí stavět na svých „schopnostech“ a „soudržnosti“, ale k pohodlnému vedení jí úplně stačí spolehnout se na slabosti protivníka. Ááách jo, česká trapárna na entou.

Ale přece jen je na celé situaci něco pozitivního. Znovu se ukázalo, že český národ Švejků není na stávky stavěný. I kdyby s jejich požadavky souhlasil, vždycky jim bude tak trochu nedůvěřovat, začne hledat kličky a hlavně si dělat ze všeho srandu.

A já myslím, že je to dobře. I když v jiných případech švejkovinu nemusím, tady je mi Švejk rozhodně milejší než ukřičený Gal nebo rozvášněný Řek s šutrem v ruce.

Češi, díky, že i v téhle vyvrácené době pořád stojíte nohama pevně na zemi!