Od 35 do 40 zeje velká mezera

Kdybyste se na hlavu postavili, tak je neseženete... Naštěstí nám chlapečkové kritickými velikostmi profrčí dost rychle.

Řeč je o botách pro pubescenty mužského pohlaví a překvapivé mezeře v nabídce našich obchodů. O existenci této mezery jsem neměla tušení až do doby, kdy synek dosáhl kritického věku deseti let. Tehdy jsme do mezery spadli rovnýma nohama velikosti 36, které náhle nebylo kde obout. Důvod je prostý. Dětské velikosti končí číslem 35. Pokud máte kliku a narodíte se jako holka, plynule přecházíte k dámským velikostem a jásáte nad mnohonásobně rozšířeným výběrem. Naopak příslušníkovi druhého pohlaví (přesněji řečeno jeho běsnícímu rodiči) po opuštění dětských velikostí zbudou akorát oči pro pláč. Najednou zjistíte, že se nabídka chlapecké obuvi totálně zúžila a tvoří ji výhradně sportovní modely, které se dnes vyrábějí unisex. Vybrat si můžete pouze materiál a barvu, a to ještě s omezením, protože část botasek dámských velikostí předem diskvalifikují růžové proužky, zlatavé lesky a jiné nevyhovující prvky.

Připouštím, že uživatelům to zase tolik nevadí. Klukům sportovní boty vyhovují, nosí je všichni kamarádi (co taky, když nic jiného nekoupíte?) a odpadá nutnost přezouvat se na různé aktivity (zato když se po celém dnu vyzují, to je panečku síla!). Někteří méně chápaví rodiče přesto trvají na tom, že celoročně se v botaskách chodit nedá a alespoň pro období třeskutých mrazů a nejparnějších veder je dobré mít v záloze nějakou alternativu. Kde ji vzít? Jedině v dámském oddělení. Naštěstí není až takový problém najít tam sportovní sandály nebo zimní boty pohorkového střihu, které jsou dámské jen podle názvu a potomkův „mužný“ vzhled v nich nikterak neutrpí. Daleko větší překážkou je přesvědčit puberťáka o nutnosti nakupovat v dámském oddělení...

Tím ovšem problémy nekončí. Bohužel existují i příležitosti, kde bonton jakékoli sportovní obutí vylučuje. Kdyby šlo jenom o školní návštěvy divadla, snadno bonton odmávnete s tím, že v botaskách stejně půjde většina kluků ve třídě. Poněkud trapněji se cítíte, když s potomkem vyrazíte sami a vystavíte se odsuzujícím pohledům lidí, kteří chlapeckou společenskou obuv nikdy nesháněli a netuší, zač je toho loket. Citlivějším povahám proto doporučuji odložit společné návštěvy divadla, svatby v rodině apod. až do doby, kdy syn doroste a s velikostí 40 bezpečně zakotví v přístavu zvaném pánská obuv. Budiž vám útěchou, že nebudete čekat dlouho, protože klukům v tomhle věku roste noha tempem dvě velikosti za rok.

Právě v jejich překotném růstu zároveň tkví hlavní příčina zúžené nabídky obchodů s obuví, které od čísla 35 chlapeckou sekci vůbec nevedou. Rodiče pochopitelně váhají s investicí do bot, které potomek užije jenom pár měsíců a navíc o ně ani příliš nestojí. Poptávka po jiné než sportovní chlapecké obuvi proto zůstává natolik nízká, že obchodníci vlastně nemají důvod rozšiřovat sortiment. Navíc už skoro ani nemají čím by ho rozšířili. Výroba chlapeckých bot je prakticky stejně náročná jako pánských a vzhledem k nízkému odbytu a menším výrobním sériím vychází ještě dráž. Výsledkem jsou vysoké ceny, které samozřejmě odrazují případné zákazníky a vzniká začarovaný kruh. Není divu, že chlapecká obuv rychle mizí i z nabídky těch výrobců, u kterých donedávna nechyběla (čili ji neobjednáte už ani přes internet).

Nechci skuhrat ve stylu kam to spěje (spěje to k tomu, že v botaskách chodí do divadla už i dospělí) ani žehrat na nezdravé obouvání (to přenechám podiatrům). Pouze prosím čtenáře, kteří daný problém nikdy neřešili, aby na rodiče nevhodně obutých chlapců hleděli shovívavě. Nemyslete si hned, že jsou nemístně šetrní nebo nevychovaní burani. Možná jsou, ale možná se fakt snažili. Jenomže česká obchodní síť nabídla  jejich synům k botaskám jedinou alternativu – chodit bosí.